ŽLUTÝ RMUT.

J. B. Polom

Dní hrstka v roce toť mých svátků čas(J5m) kdy v slovenský svůj koutek toužně chvátám(J5f) i raduji se kraj ten vida zas(J5m) kde k místům všem lnu k polanám i chatám(J5f) Ó pamět má i jména samot zná tam(J5f) leč menetrend já zočiv tentokráte(J5f) jsem zachvěl se jda vstříc již opět ztrátám(J5f) jak Bábel jazyky když náhle zmate(J5f) víc nečetl jsem jméno nižádné mně svaté(J6f) Dál Dál Tu všude bydlí bratří kmen(J5m) byť přes noc sídla jich se jinak zovou(J5f) Kde vznikl jen ten příval cizích jmen(J5m) jak obce trati stezky teď tu slovou(J5f) Kdys nuznou znělo mluvou sousedovou(J5f) slov tolik vypůjčených vůkol všude(J5f) tož dnes již vyrovnal se dlužník s vdovou(J5f) vše stonásob jí hradě ženě chudé(J5f) Pan dobroděj Och Slovač jak mu vděčna bude(J6f) Jmen panských příval v kouty na Tatrách(J5m) Ta jména kolib niv a vod i strání(J5f) jež v brázdě hoch i pastvec při vatrách(J5m) kdys měkce vysnili jsou mrtva z nenadání(J6f) tak na ráz mrtva bez chvil umírání(J5f) jak lotřík od zadu li tne tě z křoví(J5f) a tak jsou zohavena k nepoznání(J5f) že kmet jen pláčem jinak neodpoví(J5f) po staru nesmíť on jmen nových nevysloví(J6f) A kámen hvozd i luh vše němá tvář(J5m) své přezdívky žel s mukou trpí tiše(J5f) kdy dítě jak mu velí slabikář(J5m) je cize osloví i cize píše(J5f) Ach zvuky sladké v prach sraženy v pýše(J5f) nebudou nikým vryty ve skal stěny(J5f) a nikým v spánek časný pod cypřiše(J5f) v cín uložené pevně zatmeleny(J5f) těch harmonií skvost je stlumen bez ozvěny(J6f) Ó Evropo Dob zašlých taj i spor(J5m) je značen jmény aspoň řek i hor(J5m) jež mluví snáz než bronz prach v popelnicích(J5f) I Slovanů rod dávno nežijících(J5f) jenž v krvi své se zalkl v Labi řece(J5f) ve žluči vítězů v jich křtitelnicích(J5f) i ten má na hrobech svá jména přece(J5f) vrah onen hřbitov ctil byť z chrámů vybil žrece(J6f) Leč stepní syn má po předcích svůj mrav(J5m) kam rozvalí se zátopa tam zloby(J5f) proud splaví lán i měkkou zeleň trav(J5m) i květ i člověka i chrám i hroby(J5f) Snad vzpomněl Hun té v šeru zašlé doby(J5f) jak největšího pohřbil z vlastních reků(J5f) též jeho plen lup vzácný svatyň zdoby(J5f) že přes hrob ten hnal žlutě kalnou řeku(J5f) Děs přívalem tím žlutým počal již Děs věků(J6f)

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

233. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 89. Svatá mátě slovenského lidu, (František Sušil)
  2. Mistrovský kousek. (Adolf Heyduk)
  3. ADOLFU HEYDUKOVI. (J. B. Polom)
  4. Ty, půdo česká. (Růžena Jesenská)
  5. Vyloupené včelky. (Adolf Heyduk)
  6. Slovensko (Antonín Klášterský)
  7. Kdo tebe, drahá, jednou dotkne se. (Viktor Dyk)
  8. České granáty. (Rudolf Pokorný)
  9. 193. Jsemli zde už, sám sem k sobě pravil, (Jan Kollár)
  10. XVI. (Rudolf Pokorný)