HOSPODA
Má hospoda je stranou posvícení
a samota v ní bledé ruce spíná.
Tam černý sen se v rudé perly pění
v sklenici vína.
Tam přijde host a těžce k stolu sedne,
jako se sedá na pelest postele,
a těžkou rukou sklenici svou zvedne:
na zdraví, přátelé!
Den jako kahan, čadíc, uhasíná
v té vinné koupeli,
ať krása opilá svůj závoj zvedne,
snad láska se osmělí.
113
Den jako kahan, čadíc, uhasíná
a krásu užírá,
já přišel přivoněti k rudé růži vína
a políbit bledé rty upíra.
Ať svět se jako prázdný pohár zvrátí,
který je dopitý.
Ať uslyším tu tichou hudbu hráti
z kouzelné ulity.
Má hospoda je stranou posvícení,
tam nezaléhá kolovrátků hlas.
Tam černý sen se v rudé perly pění
a křídlem mává čas.
114