HOSPODA

Jaroslav Kolman Cassius

HOSPODA
Má hospoda je stranou posvícení a samota v ní bledé ruce spíná. Tam černý sen se v rudé perly pění v sklenici vína. Tam přijde host a těžce k stolu sedne, jako se sedá na pelest postele, a těžkou rukou sklenici svou zvedne: na zdraví, přátelé! Den jako kahan, čadíc, uhasíná v té vinné koupeli, ať krása opilá svůj závoj zvedne, snad láska se osmělí. 113 Den jako kahan, čadíc, uhasíná a krásu užírá, já přišel přivoněti k rudé růži vína a políbit bledé rty upíra. Ať svět se jako prázdný pohár zvrátí, který je dopitý. Ať uslyším tu tichou hudbu hráti z kouzelné ulity. Má hospoda je stranou posvícení, tam nezaléhá kolovrátků hlas. Tam černý sen se v rudé perly pění a křídlem mává čas. 114