PÍSEŇ KRVE

PÍSEŇ KRVE
Pověz mi, co zpívá krev, když jako pramen tryská a v cévách prudce bije a vzpíná se a výská. „Z vřelého zřídla nesu výš zpěv rudé chtivosti. Jen výš a výš a uslyšíš znít zvony radosti. Sladce života šťáva kane z třtiny zraněné, rudé jsou jizvy rozervané, rudá jsou rána dne. 110 Usmiř mne, lži, která obelhala písní přísah a zrad; uhas jiskru, jíž jsem se vzňala plamenem: mám tě rád. Daleko ještě má pramen k moři v loži bezedném. Mělká jsem, nevěřím hlubin hoři, slunce je na dně mém. V slunci, v němž plody dozrávají, loupím a utrácím. Polibky úst, která se vzdají, krvácím, krvácím.“ Pověz mi, co zpívá krev, když smrt je blízká a její Kalvarie a po lásce se stýská. „Dolů, zas dolů, padám zpět v smutku a úzkosti. Můžeš mne ještě zadržet, ty lásko, ty věrnosti? 111 Dolů v trosky a rumy, dolů je tíhy směr, slyšíš, jak v spáncích šumí tříšť lámajících se ker, jak pohřební litanie a šepot modliteb a tep tak tvrdě bije, jak osamělý cep ve vymlácené sklizni, kde není zrna již, ty lásko, sladká trýzni, pomoz mi nésti kříž a přehluš melodií šum tříště ledové, ať vím, že ještě žiji, že kvete jaro tvé, že voní jarní sněhy vůni poupěte, držte mne, zelené břehy, mým jarem podmleté!“ 112