NIKDY JSEM NEBYL TAK SÁM

Jaroslav Kolman Cassius

NIKDY JSEM NEBYL TAK SÁM
Ty jsi a já už býti přestávám. V zahradě stanul jsem, růžové cizím jitrem. Nikdy jsem nebyl tak jako s tebou sám, ty blesku poslední, jenž prorážíš mým nitrem. Nikdy jsem nebyl tak jako s tebou sám, ty, která přicházíš, když já už jdu a mizím. Vichření vlasů tvých pohledem objímám a mladou vůni rtů v stárnoucí srdce sklízím. Z úst pootevřených vykvétá divoce tvůj úsměv, leknín v sametové tůni. Jiný měj polibků tvých sladké ovoce, mě prázdné srdce je naplněno vůní. 57 Na starý domov dětství vzpomínám, na jabloň mladou v pavučinách ticha. Nikdy jsem nebyl tak jako s tebou sám, stavení staré, jež vůni jara dýchá. Nikdy jsem nebyl tak jako s tebou sám, nikdy jsem neviděl tůň rozkoše tak zblízka. Na horké noci podzimní vzpomínám, kdy růže omdlévá a na časy se blýská. 58