BŘEZNOVÉ TÁNÍ

BŘEZNOVÉ TÁNÍ
Dnes v noci nový měsíc lámal mráz. Na zdraví, muži z luny v mokré čtvrti! Panenko země, jak rychle roztálas v objetí chlapce, který ledy drtí! Ve sklípku, kde jsem oběsil svůj stín, zlověstně šplouchá voda mezi sudy. Měsíc mě vytáh’ div ne z rozvalin. Ale co teď a kampak, jak a kudy? Měsíc mě vytáh’ na blátivý práh a vidím, vidím kolem samé divy: molekuly se kutálí jako hrách a rampouch svět se hýbe jako živý. 52 Dřevnice běží jako ďáblice a kalné vlny tančí mezi stromy. Pověz mi, bledý muži z měsíce, jak se mráz v srdci zavlaží a zlomí. Nezlomilo jej víno v sklenici, nezavlažilo dlouhé vysedání. Prozraď mi, bledý muži v měsíci, tajemné kouzlo březnového tání. Pověz mi, kterak zlomit mráz a led v poslední čtvrti, čtvrti ubývání, jak zmizet, bledý srpek, naposled jitřence, která slzí v nebes tání. Neodpovídá chlapík v měsíci, nedělají se řeči s tím, kdo stůně. V měsíční lázeň na mokrou lavici uložil mě, tvář vzhůru k bledé luně. Tu praskly ledy v hloubce bezedné a po tváři se řine příval tání. 53 A mužík z měsíce usedl vedle mne a vzal mě ruce do studených dlaní. 54