BALADA DÍVČÍ

BALADA DÍVČÍ
Zlo je v každém ději, ďábel v každém tvoru. Ale nejslavněji hoří peklo vzdoru. Naše Eva nejí. Otec, tváře rudé: „Nejez, neubude.“ Máť, pláč na krajíčku: „Děvenko, jen lžičku.“ Ruce se jí chvějí. Ale Eva nejí. 24 Poslední jde k stolu, první s židle vstává. Už nám pokašlává, už nám polehává. Modré s nebe noste, po dobrém ji proste, po zlém pohrozte jí: naše Eva nejí. Dlouho se jí líhla zmije v srdci dívčím, teď svou hlavu zdvihla, nesrazíš ji ničím. „Musíš býti štíhlá,“ syčí v srdce její. Naše Eva nejí. „Budete jak bozi, jíst-li nebudete, všecka krása světa pro vás jenom zkvete. Hlouběji než dýka 25 vaše krása raní, silnější než smrt je dívčí milování. Láska v odříkání plane nejslavněji.“ Naše Eva nejí. „Pyšné barvy páva, štíhlé tílko hadí, tak se nosí sláva vítězného mládí.“ „Nejez!“ zmije syčí v dívčí srdce její. Naše Eva nejí. V každém snu a ději hoří pekla brány. Ale nejslavněji hoří v srdci panny. 26