KOČKA

Jaroslav Kolman Cassius

KOČKA
Jen poodhrnout vraždy zlatou clonu s tvých zřítelnic, můj tygří miláčku, který sníš o ptáčku, škubajícím se v křečích svého skonu, a znal bych tě, ty dravci kráso země, jež svítíš drahokamy ve svých temnotách. Jen překročit žaláře tvého práh, kde předeš samoty své hebkou přízi jemně, přadlena vilná snění krví zbrocených, a znal bych vás, vy šelmy, mroukající temně a měkce pelešící v srdcích zkrocených. V tobě je hravost věcí nemajících stání.stání, 59 všeho milování, všeho umírání, plížení, jež chvíli vraždy hýčká, slast stínu, který číhá bez hnutí, a tlapky černé jak popravčí rukavička, jež chutná zlomeného vazu chrupnutí, a teplá ležení burácející zimy po vraždění pod stromy zelenými. A někdy hrdliččinu melodii sladkou kolovrat hospodyňky zpívá v noční tiš: mrů, milovat! mrů, blaženství být matkou! mrů, štěstí míti jistou svoji myš! Vy marných rozkoší a žalů marná zdání, jež v krvi kouřící se marně rozplynou, jak neznat půvabnou tu hru a nevinnou tlapky, jež pohladí, a tlapky, která raní, hru, kterou zrcadlí tvých očí opály: bezúčelného života kolotání, klubíčka, které se kutálí. 60

Básně v knize Balady: