UŽ NE

Jaroslav Kolman Cassius

UŽ NE
Už ne den sálavý, jen trochu zlata v korunách stromů, na omítce stěn, už jen tě pozdraví, a jako ten, kdo chvátá, s úsměvem letmým prchající den. Už ne noc hluboká a tajemná a tichá, jen šeření jakoby v sklepení, jen vězení, kde vězeň těžce dýchá v sen pohřížen o vysvobození. Ale přec den a noc a ještě snění, sní stará zeďzeď, jak pálil léta žár. Ale přec polibky, které jsou provinění, a láska jako dluh, ne dar už, ne už dar. 73 Už ne den sálavý, ale přec ještě zlatý a vyšňořený jako za mlada. Svět obléká si sváteční své šaty, v kterých se nebožtík do rakve ukládá. 74