MAGNOLIE

MAGNOLIE
Vykvetla přes jarní noc májová magnolie, jako ta dívčí krása, když přes noc vypučí. To jméno magnolie povědomé nějak mi je. Magnolie, jsi někdo, koho měls v náručí? Magnolie, která jsi přes noc májovou zkvetla, přes jarní den tvá krása zvadne a opadá, v slunci ti skane jak vosk tvých květů záplava světlá a mláda dále kol tebe kvést bude zahrada. Ještě plápolá svícen magnolie mé jasné, stravujících se svěc však záře se kvapem tmí 64 a každým mávnutím křídel čas jeden ten plamínek zhasne a bíle se chumelí s větví v odkvétající dny. Tvůj osud, magnolie, povědomý nějak mi je. Magnolie, bylas něco, co mělo lidskou tvář? Kde jsem tě přes jarní noc viděl rozkvétat, magnolie? Kde jsem přes májový den viděl vadnouti krásy tvé zář? Nevím, co bývalo květem, co tváří na dlouhé pouti, ze všeho dívá se na mne jen vadnoucí obličej, vosková bledost krásy, která se bortí a hroutí, časného opadávání nenavratitelný děj. Padají květy, jež magnolie na zem střásá, jak jiskry v májové noci z pochodně Erota. Magnolie, jsi bílá a nepohřbívaná krása pod opadávající jabloní života? Nezadržíš ani úsměv v májovém odkvétání, polibků nezastavíš s úst odkvétajících pád. 67 Magnolie, bylas něco jak májové milování, že vystlán je bílou krásou můj usínající sad? 68