josef šíma v umělecké besedě
Výstava beze vší výtvarné výtky
mraky a mráčky nítě a nitky
ve vzduchu řídkém obláček plytký
letící růměnec barnabitky
jsme ve výtvarnické stratosféře
kde lítají krajiny stromy a keře
co křídla nemá všecko lítá
zkrátka reelní nadrealita
obláček letí i strom vzduchem pluje
jen torso ženy tu vegetuje
bez hlavy namalováno hnědí
a bez noh: torso na něm sedí
v pozadí koho to zajímá
viz katalog to je krajina
Jaký div že tu i devětsil
vypadá trochu imbécile
že básník nezval (to nejsou výtky)
těžší než obláček silnější nitky
78
připadá v alešově sále
jako by mu bylo tričko malé
s pianem malíř ho nahodil prudce
i s klávesou, která mu zůstala v ruce
situace to poněkud hloupá
však mu již z nozder modrý dým stoupá
situace jež dopálí tě
v realitě i nadrealitě
Dále je tady celá stěna
majetek štorcha-mariena
duchové hamletova otce
a vůbec co šekspír napsal krotce
to šíma v illustracích svých
znadrealisoval = dal tomu švih
prohlédnuvše si veškery
kresby oleje tempery
krok náš se zas do světa vrací
kde stromy rostou lítají ptáci
kde ženy mají hlavu a patu
jak zjistil jsem vycházeje v chvatu
80
na slečně sedící u pokladny
jež není torso leč celek vnadný
člověk je celkem rád a vděčný
že není to torso letící slečny
jež vstupné na šímu vybírá
čert vzal už stromy a šekspíra.
81
Kustod Jednoty pan Zikán o skandálu
s kodaňskou výstavou
Když se objevily u nás zásluhou propagačního oddělení ministerstva dvě utrhačné zprávy Politikenu a Sozialdemokratenu o výstavě J. U. V. v Kodani, otiskly je některé naše noviny s poplašnými názvy. Nebylo divu, neboť ty dva referáty jako by psalo péro ďáčka na známém ruském obrazu Donští kozáci píší hanlivý dopis tureckému sultánu Solimanu. Vypadalo to také spíše jako vypovězení války smrtelnému nepříteli než výtvarná kritika o výstavě hostí z ciziny.
V rozsáhlých místnostech J. U. V. v podkroví Klusáčkova domu konala se válečná porada:
„To je ale...!“ ulevovaly si mladší temperamenty Jednoty.
„Jen rozvahu!“ uklidňovali je zkušenější členové. „Žádnou neprozřetelnost! Propaganda je propaganda a koná jen svoji povinnost. Budete vidět, s jakou radostí ohlásí ministerstvo a naše noviny české veřejnosti ostatní dobré zprávy dánských listů!“
„To je rukavice, kterou Dánsko vrhlo českému umění v tvář,“ ozvalo se bojovně v koutě.
„Já myslím, Pepíčku, že ta rukavice je šitá u nás,“ prohodil věcně střízlivý hlas.
Mladistvý kustod Jednoty pan Zikán, chvalně známý svým levným a chutným buffetem, přinášel právě od
83
Zoufalého párky a zaslechl hovor o rukavicích. Přes své mladí rozpomněl se na jisté zkušenosti v tom oboru.
„Pánové,“ řekl skromně pan Zikán, „s těmi rukavicemi je to tak. Voni se ty rukavice u nás šijou, ale posílají se do Dánska, tam se voštemplujou a pošlou to zase do Prahy.“
Němá obdivem zírala J. U. V. na svého pana Zikána. Tak mladý a již takový rozhled v oboru československé kulturní propagandy!
84
Malířský soucit
Člověk se na takovém letním bytě vůbec ani mnoho doma neohřeje, i když mu hudba a láska krajanů popřejí chvilku oddechu.
Přijel tuhle Lada do Prahy a povídá: „Navštívil mne tam venku Panuška. Sedneme si pěkně u nás doma na zahrádku na trávník a pošleme si děvče pro popovické. Pošleme je jednou, po druhé, po třetí, po páté a najednou vám ten dobrák Panuška povídá:
„Víš co, Lado, nebudeme přece to ubohé děvčátko pořád tejrat – pojďme si povídat do hospody.“
„A tak jsem přišel zase do Prahy na nějaký ten den užít trochu čerstvého vzduchu,“ dodal vesele Lada a vssál labužnicky vlahý večerní vzduch, který vnikal z Podskalské třídy ventilací do Forejtovy vinárny.
86