josef šíma v umělecké besedě

josef šíma v umělecké besedě
Výstava beze vší výtvarné výtky mraky a mráčky nítě a nitky ve vzduchu řídkém obláček plytký letící růměnec barnabitky jsme ve výtvarnické stratosféře kde lítají krajiny stromy a keře co křídla nemá všecko lítá zkrátka reelní nadrealita obláček letí i strom vzduchem pluje jen torso ženy tu vegetuje bez hlavy namalováno hnědí a bez noh: torso na něm sedí v pozadí koho to zajímá viz katalog to je krajina Jaký div že tu i devětsil vypadá trochu imbécile že básník nezval (to nejsou výtky) těžší než obláček silnější nitky 78 připadá v alešově sále jako by mu bylo tričko malé s pianem malíř ho nahodil prudce i s klávesou, která mu zůstala v ruce situace to poněkud hloupá však mu již z nozder modrý dým stoupá situace jež dopálí tě v realitě i nadrealitě Dále je tady celá stěna majetek štorcha-mariena duchové hamletova otce a vůbec co šekspír napsal krotce to šíma v illustracích svých znadrealisoval = dal tomu švih prohlédnuvše si veškery kresby oleje tempery krok náš se zas do světa vrací kde stromy rostou lítají ptáci kde ženy mají hlavu a patu jak zjistil jsem vycházeje v chvatu 80 na slečně sedící u pokladny jež není torso leč celek vnadný člověk je celkem rád a vděčný že není to torso letící slečny jež vstupné na šímu vybírá čert vzal už stromy a šekspíra. 81 Kustod Jednoty pan Zikán o skandálu s kodaňskou výstavou
Když se objevily u nás zásluhou propagačního oddělení ministerstva dvě utrhačné zprávy Politikenu a Sozialdemokratenu o výstavě J. U. V. v Kodani, otiskly je některé naše noviny s poplašnými názvy. Nebylo divu, neboť ty dva referáty jako by psalo péro ďáčka na známém ruském obrazu Donští kozáci píší hanlivý dopis tureckému sultánu Solimanu. Vypadalo to také spíše jako vypovězení války smrtelnému nepříteli než výtvarná kritika o výstavě hostí z ciziny. V rozsáhlých místnostech J. U. V. v podkroví Klusáčkova domu konala se válečná porada: „To je ale...!“ ulevovaly si mladší temperamenty Jednoty. „Jen rozvahu!“ uklidňovali je zkušenější členové. „Žádnou neprozřetelnost! Propaganda je propaganda a koná jen svoji povinnost. Budete vidět, s jakou radostí ohlásí ministerstvo a naše noviny české veřejnosti ostatní dobré zprávy dánských listů!“ „To je rukavice, kterou Dánsko vrhlo českému umění v tvář,“ ozvalo se bojovně v koutě. „Já myslím, Pepíčku, že ta rukavice je šitá u nás,“ prohodil věcně střízlivý hlas. Mladistvý kustod Jednoty pan Zikán, chvalně známý svým levným a chutným buffetem, přinášel právě od 83 Zoufalého párky a zaslechl hovor o rukavicích. Přes své mladí rozpomněl se na jisté zkušenosti v tom oboru. „Pánové,“ řekl skromně pan Zikán, „s těmi rukavicemi je to tak. Voni se ty rukavice u nás šijou, ale posílají se do Dánska, tam se voštemplujou a pošlou to zase do Prahy.“ Němá obdivem zírala J. U. V. na svého pana Zikána. Tak mladý a již takový rozhled v oboru československé kulturní propagandy!
84 Malířský soucit
Člověk se na takovém letním bytě vůbec ani mnoho doma neohřeje, i když mu hudba a láska krajanů popřejí chvilku oddechu. Přijel tuhle Lada do Prahy a povídá: „Navštívil mne tam venku Panuška. Sedneme si pěkně u nás doma na zahrádku na trávník a pošleme si děvče pro popovické. Pošleme je jednou, po druhé, po třetí, po páté a najednou vám ten dobrák Panuška povídá: „Víš co, Lado, nebudeme přece to ubohé děvčátko pořád tejrat – pojďme si povídat do hospody.“ „A tak jsem přišel zase do Prahy na nějaký ten den užít trochu čerstvého vzduchu,“ dodal vesele Lada a vssál labužnicky vlahý večerní vzduch, který vnikal z Podskalské třídy ventilací do Forejtovy vinárny.
86