Anachronismus

Anachronismus
V loži svém se pan Johanes stydí, že ho panna Apolenka vidí. – Co se stydí, nestydo? Neví, co je libido? Bez libida každý břídí, Apollo i Kupido. 104 Moudřejší ustoupí
Malíř Urban, kterého již léta kryje drn na Olšanských hřbitovech, hrával karty se sochařem Františkem Úprkou, který je už také na pravdě boží, u stolu, jemuž se říkalo Paleta. Urban byl dobrák, který by s každým srdce rozdělil, ale měl jednu chybičku, že byl hluchý a při kartách trochu roztržitý. Hrál jen, aby dělal radost svému věrnému druhu Úprkovi, který hrál dvouhaléřový maryáš s náruživostí Korsikána. A raději spolkl mnohou nezaslouženou výtku, aby kamarádu nepokazil radost. „Proč nehraješ kule, sákriš?“ křičel jednou divoce Úprka Urbanovi do ucha a svíral pevně jeho ušní lalok. Mírným a bolestným pohledem přelétl Urban karbanické shromáždění, hráče i kibice. Potom klidně, nepohnuv brvou, vyhodil kartu a hrál dále jako by se nechumelilo. Za chvíli, když se Úprkův hněv vybouřil, naklonil se dobrák Urban k svému sousedu a řekl vážně a pomalu svým hlubokým hlasem: „Franta se mýlí. Za prvé jsem náhodou a na štěstí na to ucho, do kterého křičí, docela hluchý a za druhé: jak pak mám hrát kule, když je nemám?“ Tehdy drželi ještě výtvarníci dohromady a něco jeden od druhého snesl. Ale dnes je z toho hned nový spolek!
105