štědrý večer v mánesu

štědrý večer v mánesu
Volně podle Erbena.
Tma jako v hrobě, mráz v okna duje, v Mánesu teplo u kamen, v herně se svítí, Mánes vystavuje, děvčata karbaní s klubem Pen. Toč se a vrč, můj kolovrátku, všaktě už máme jen na krátku dělat si z lidí dobrý den. 88 Pacholci na Karlově mostě
O sochaři Hergesellovi koluje v tradici spousta historek, které jsou trochu choulostivé, ani ne tak obsahem děje jako šťavnatými výrazy, jimiž tato dobrá duše ulevovala svému nadšení nebo nevoli. Ale v nich se právě jevil jeho vřelý poměr k životu a umění, přemíra citu, která tryskala z jeho bytosti, překypující zdravím a energií. Řeč neměla tolik slov, aby snad vhodnějším způsobem vyjádřila čisté a živelné vytržení jeho čisté duše. Tak jednou kráčel Hergesell po Karlově mostě a barokní kouzlo jeho soch mocně zaujalo jeho kumštýřskou duši. Přecházel s chodníku na chodník, zastavoval se uprostřed jízdní dráhy, díval se znalecky skrze prsty, semknuté na způsob dalekohledu, na jejich vášnivě rozevlátou siluetu, v níž zkameněla rozkoš modlitby a křeč náboženského vytržení těchto světců. Přistupoval blíže, aby si prohlédl nějaký detail a zase odstupoval dlouhými kroky od zábradlí, aby posoudil celek. Také něco dovedli sochaři českého baroku, to se musí říci, a už je tomu tolik let! Jeho tvář se náhle zasmušila při této myšlence, jako kdyby stín nějakých obav přes ni přeletěl. Chodci, spěchající po mostě, viděli na to vysokého, kostnatého muže, jak vytahuje z kapsy veliký domovní klíč a klepe znalecky jednomu svatému na kamenný střevíc. Viděli, jak s nadšeným obdivem potom odstupuje a potřásá uznale hlavou... 90 „Drží, pacholek...“ slyšeli užaslí kolemjdoucí hovořiti tohoto muže pronikavým diskantem. Chodci, spěchající po Karlově mostě, velmi by se mýlili, kdyby se domnívali, že tento muž chtěl spáchati urážku náboženství nebo že si tak ulevila žárlivá sochařská konkurence. Nic nebylo vzdálenější čistého srdce Hergesellova. Byl to jen výraz prosté, upřímné, nezištné radosti, že ta krása starých českých věků není ještě ohrožena, že se ještě mají k světu ti kamenní kabrňáci, že se zkrátka drží, pacholci! Zlí jazykové však tvrdí, že to byl přece jen projev nespokojenosti, a to restaurátora a uměleckého poradce města Prahy nad solidností a trvanlivostí starého materiálu.
91