KRISTOVA OBĚŤ.
Vstal. Rozechvěl se hlas, jak oko jeho tklivý,
jenž mluvil k zástupům a všady konal divy:
„HleHle, to jest tělo mé, ó, všichni z něho jezte –
že ještě zejtra dám je za vás v oběť, vězte.“
Chléb lámal, rozdával, a všichni z něho jedli.
Než kdo z nich k slovu vstal, než zraků k Němu zvedli,
děl: „To jest moje krev, z té všichni pijte, drazí,
ó, zejtra za bratry se v černou hmotu srazí.
Ó, povždy k druhu druh se v lásce, bratři, viňte,
a co jste viděli, mou na památku čiňte.“
A zase lámal chléb, své tělo s nimi dělil,
pít dával z kalicha, jejž krví svojí přelil.
A pilo dvanácte, a pili z hroznů révy,
a nerozuměli synové z matky Evy,
co Mistr jejich děl – a zněly jejich řeči,
a srdce Mistrovo, to svíralo se v křeči.
Pak přišla hrozná noc a hrozné lidstva ráno,
On, rozpjat na kříži, již zvolal: „Dokonáno“ –
již oběť skončena, a slunce v mracích stálo,
nuž ite, missa est – či ještě vám to málo?....
[71]
Ba málo, Ježíši, Tvá oběť marná byla,
jen symbol ze všeho a temná slova zbyla,
jen víno v nádobách a bílé, přesné chleby
a z kovu obraz Tvůj, přibitý na kříž hřeby.
Že „na památku Tvou“ má láska vládnout světem,
že každá rána Tvá má bílým zarůst květem,
to oni nechápou, jen symbol zbyl a slova –
a proto, Kriste, přijď se obětovat znova!...
72
OBSAH.
I.
Stránka
Prsten7
Kvítí ve sněhu8
Vešla jste v přítmí dráhy mojí...10
My jsme se již dávno znali...12
Květy polní14
Harfa15
Bílý kalich17
Na lodi19
Dolů!22
Nenaučil jsem se zpívat...24
Pozdní květy26
Pozdě27
Sen28
Odpuštění30
Den na západě dohoříval...31
Chvíle33
Duše ženy34
II.
Topoly37
Hlubina39
Stará místa40
Návrat42
[73]
Stránka
Srny44
Bolesti46
Osud48
Hodiny50
Jsou duše...51
Skála53
Mezi dvěma světy54
Slepí57
Mouchy59
Ponte dei sospiri60
Modlící knížka mé báby62
Dobro a zlo64
Legenda67
Za Kristem!68
Auto da fé69
Kristova oběť71
(Vytištěno v listopadu 1897.)
OPRAVA.
V básni „Květy polní“ na str. 14. čti:
A nedal bych to chudých barev kvítí
místo „tvarů.“
Všechna práva vyhrazena.
E: tb; 2006
[74]