KRISTOVA OBĚŤ.

KRISTOVA OBĚŤ.
Vstal. Rozechvěl se hlas, jak oko jeho tklivý, jenž mluvil k zástupům a všady konal divy: „HleHle, to jest tělo mé, ó, všichni z něho jezte – že ještě zejtra dám je za vás v oběť, vězte.“ Chléb lámal, rozdával, a všichni z něho jedli. Než kdo z nich k slovu vstal, než zraků k Němu zvedli, děl: „To jest moje krev, z té všichni pijte, drazí, ó, zejtra za bratry se v černou hmotu srazí. Ó, povždy k druhu druh se v lásce, bratři, viňte, a co jste viděli, mou na památku čiňte.“ A zase lámal chléb, své tělo s nimi dělil, pít dával z kalicha, jejž krví svojí přelil. A pilo dvanácte, a pili z hroznů révy, a nerozuměli synové z matky Evy, co Mistr jejich děl – a zněly jejich řeči, a srdce Mistrovo, to svíralo se v křeči. Pak přišla hrozná noc a hrozné lidstva ráno, On, rozpjat na kříži, již zvolal: „Dokonáno“ – již oběť skončena, a slunce v mracích stálo, nuž ite, missa est – či ještě vám to málo?.... [71] Ba málo, Ježíši, Tvá oběť marná byla, jen symbol ze všeho a temná slova zbyla, jen víno v nádobách a bílé, přesné chleby a z kovu obraz Tvůj, přibitý na kříž hřeby. Že „na památku Tvou“ má láska vládnout světem, že každá rána Tvá má bílým zarůst květem, to oni nechápou, jen symbol zbyl a slova – a proto, Kriste, přijď se obětovat znova!... 72 OBSAH. I. Stránka Prsten7 Kvítí ve sněhu8 Vešla jste v přítmí dráhy mojí...10 My jsme se již dávno znali...12 Květy polní14 Harfa15 Bílý kalich17 Na lodi19 Dolů!22 Nenaučil jsem se zpívat...24 Pozdní květy26 Pozdě27 Sen28 Odpuštění30 Den na západě dohoříval...31 Chvíle33 Duše ženy34
II. Topoly37 Hlubina39 Stará místa40 Návrat42
[73] Stránka Srny44 Bolesti46 Osud48 Hodiny50 Jsou duše...51 Skála53 Mezi dvěma světy54 Slepí57 Mouchy59 Ponte dei sospiri60 Modlící knížka mé báby62 Dobro a zlo64 Legenda67 Za Kristem!68 Auto da fé69 Kristova oběť71
(Vytištěno v listopadu 1897.)
OPRAVA. V básni „Květy polní“ na str. 14. čti: A nedal bych to chudých barev kvítí místo „tvarů.“
Všechna práva vyhrazena.
E: tb; 2006 [74]