PONTE DEI SOSPIRI.

PONTE DEI SOSPIRI.
Z moře kde paláců mramor se vtíná v jižního nebe oceán širý – nad černou vodou se obloukem vzpíná ponte dei sospiri. Kdo na něj vkročil nízkými vrátky, vědci, že dozní tón jeho lyry – nikoho k žití nevedl zpátky ponte dei sospiri. Nad mořem dávno minulých věků, pod nebem budoucna bez mezí, míry život náš klene se pochybných vděků – ponte dei sospiri. Z paláce zrození k paláci skonu cestou nám v bludech či s pochod ípochodní víry, se vzdorným čelem či ve hlavy sklonu ponte dei sospiri. Marně se otázkou chvějí rty bledé, jaký že života smysl je čirý – víme jen, na smrt že všecky nás vede ponte dei sospiri. [60] Tušíme dále, že s hádankou žití, v mlčící věčnosti oceán šírý s hromovým třeskotem jednou se sřítí ponte dei sospiri. 61