HARFA.

HARFA.
Dřímaly v harfě pohnuté tóny, arpeggií vlny, akkordů spád, výkřiky radosti, vzdechy a stony – pojďte je vzbudit, ó, slyšel bych rád vás na harfě hrát! Ke hrudi nástroj, sáhněte v struny pro tóny hluboké jako váš zrak, pro tóny temné jak pravěké runy, pro trylky též, s nimiž vyletí pták až pod nebes mrak. Vaše ať ruce, lilije bílé, probudí tóny, v nichž dříme můj cit, zazvučí harfa jak v posvátné chvíle souzvukem slavným, jenž, odsouzen snít, byl v nitru mém skryt. Vlny ty vniknou do vaší hrudi, rozchvěje duši vám tajemný hlas, nejasná tušení touhy v ní vzbudí –, schýlíte čelo, jak tížil by vás váš bohatý vlas. [15] Uzříte, bílých labutí zjevy ve dvou jak vypluly v měsíční svit – a tóny harfy jak vzdálené zpěvy budou nám do srdcí toužících znít, a budeme snít... 16