POZDĚ.

Jan Rokyta

POZDĚ.
Proč musil jsem se setkat s vámi, když vše se stmívá kolem, když mlhy stojí nad vodami a večer lehnul polem? Proč nesvitly mně vaše zraky a úsměv vaší tváře, než slunce zašlo za oblaky a kraj než zmizel v páře? Teď barvy umřely i zvuky a pole, luka pustá. Co zbývá? Před nocí stisk ruky, bez slova semknout ústa – a zde ta cesta do neznáma, ni hvězdy nad níž není – a slunce, zašlé za horama.... Den shasnul... Kdož to změní!... [27]