LEGENDA.

Jan Rokyta

LEGENDA.
Vzali knihu svatou a psali mezi řádky, psali neunavně, a psali po staletí – smysl slov prý temný a rozum náš je krátký, oni otcové jsou, a my jsme jejich děti. Vzali knihu svatou a mezi řádky psali, každé prázdné místo již vyplněno glossou – potom knihu svatou tak lidu čísti dali, řkouce: V písmě čtěte, že my jsme světa osou! Avšak sklamali se: když knihu otevřeli, záře rozlila se, jak nebe když vzplá zoří – svítily to řádky, jež lidu zakrýt chtěli, svítily jak slunce, když ráno vstává z moří. Hořela v nich láska, jež tyto řádky žila, jež je sluncem věků, kol níž se světy točí – zářily z nich v duši, jež v smysl jich se vpila, nevýslovně dobré dvě tiché, mírné oči... [67]
Básně v knize Světla a bludičky:
  1. PRSTEN.
  2. KVÍTÍ VE SNĚHU.
  3. VEŠLA JSTE V PŘÍTMÍ DRÁHY MOJÍ...
  4. MY JSME SE JIŽ DÁVNO ZNALI...
  5. KVĚTY POLNÍ.
  6. HARFA.
  7. BÍLÝ KALICH.
  8. NA LODI.
  9. DOLŮ!
  10. NENAUČIL JSEM SE ZPÍVAT...
  11. POZDNÍ KVĚTY.
  12. POZDĚ.
  13. SEN.
  14. ODPUŠTĚNÍ.
  15. DEN NA ZÁPADĚ DOHOŘÍVAL...
  16. CHVÍLE.
  17. DUŠE ŽENY.
  18. TOPOLY.
  19. HLUBINA.
  20. STARÁ MÍSTA.
  21. NÁVRAT.
  22. SRNY.
  23. BOLESTI.
  24. OSUD
  25. HODINY.
  26. JSOU DUŠE...
  27. SKÁLA.
  28. MEZI DVĚMA SVĚTY.
  29. SLEPÍ.
  30. MOUCHY.
  31. PONTE DEI SOSPIRI.
  32. MODLICÍ KNÍŽKA MÉ BÁBY.
  33. DOBRO A ZLO.
  34. LEGENDA.
  35. ZA KRISTEM!
  36. AUTO DA FÉ.
  37. KRISTOVA OBĚŤ.