LYŽAŘI.
Hore, chlapci, sněží,
na sáh sněhu leží,
čert se žení.
Houká, výská,
heká,
vraty tříská,
za humny se vzteká.
Boží dopuštění!
Všecko ze dveří se hrne, na síň běží.
Lyže, hole,
rukavice, ranec.
Bude tanec.
35
Mrzne, až to saží.
Matka na zápraží
stojí v kamizole:
„Bůh vás provázej!“
„Holubičko sivá, ej,
klidna buď!
Dobré lyže máme, hoja hej,
kuráž, chuť.
Nezalekne hochů tvých
vichr ani mráz.
A co je lyžcům jistým
sebe prudší sráz?
Svízel každou v radost novou
přetvoříme duší opravdovou,
divotvornou, milující duší,
36
srdcem čistým
jako sníh.
Přejde bouře. Nad ulehlým polem
hvězdy stanou.
Nebude ni hlásku kolem
nad polanou.
Nebude ni jediného
slova výtky, slova lítostného.
Bude ticho v lesích.
Pokoj v duši.
Odevzdaný zánik mráčku pocestného
na nebesích.
37