LYŽAŘI.

Petr Křička

LYŽAŘI.
Hore, chlapci, sněží, na sáh sněhu leží, čert se žení. Houká, výská, heká, vraty tříská, za humny se vzteká. Boží dopuštění! Všecko ze dveří se hrne, na síň běží. Lyže, hole, rukavice, ranec. Bude tanec. 35 Mrzne, až to saží. Matka na zápraží stojí v kamizole: „Bůh vás provázej!“ „Holubičko sivá, ej, klidna buď! Dobré lyže máme, hoja hej, kuráž, chuť. Nezalekne hochů tvých vichr ani mráz. A co je lyžcům jistým sebe prudší sráz? Svízel každou v radost novou přetvoříme duší opravdovou, divotvornou, milující duší, 36 srdcem čistým jako sníh. Přejde bouře. Nad ulehlým polem hvězdy stanou. Nebude ni hlásku kolem nad polanou. Nebude ni jediného slova výtky, slova lítostného. Bude ticho v lesích. Pokoj v duši. Odevzdaný zánik mráčku pocestného na nebesích. 37