ANDĚL.

Petr Křička

ANDĚL. Vojtěchu Paulusovi.
V ten čas, kdy v mrtvém tichu skal jsem vážil marné lidské hoře, on – dítě – hrál si opodál, lasturou přelévaje moře. Lasturou moře přeléval hoch spanilý. A jako moře poušť bez břehů byl lidský žal, lidské hoře. Já chápal, hledě v jeho zrak – a temný stesk můj neulevil. Leč kdybych nebyl trpěl tak, zda byl by se mi tehdy zjevil? 68