FOINIX.

Petr Křička

FOINIX.
Jak zrnem zasetým v zem navrací se klas, a s řekou deště krůpěj v rodné bezdno moří, jak s hvězdou večerní se přibližuje čas, kdy zemře den, než novou vzejde zoří, tak foinix, báje pták, když slyšel výzvy hlas, v dům smrti vrací se, v děs plamenů se noří, bolestí přerozen povstane, vzletí zas, krvavým šarlatem perutě jeho hoří. Chceš smrtí ohnivou přemoci tíhy vzdor, nad ledoviska hor se pýchou štkaje ztrácet, až k slunci doletět a v nebytí se skácet? 18 Či v mrtvém etheru bloudící meteor nad zemí trpící se láskou vznítíš znova, ó ptáku záhadný, ó duše básníkova? 19