BALLADA – MONOLOG.

BALLADA – MONOLOG. For, he who lives more than one life,life more than one death must die. O. Wilde.
Tak úzkostně a divně tak se zachvěl spící les. Šla půlnoc. Lunu pokryl mrak. A na močál jak velký pták u kříže stín se snes. Děl hlas: „Toť shoda, snivá tvář a v očích tichý bol. I rozdíl vidím: Svatozář. Scházela leckdy svatozář, nebylo aureol. 24 Ten případ znáš. Byl nejeden, však v celku vezdy týž. Tys porozuměl: Velký sen, sen závratný, jenž nedosněn. A mezi kříži kříž. Pták zpíval, chvěl se sladký plod, květ vábil plající. A světel smích a hymnus vod v zapomenutí chorovod zval srdce štkající. Leč cesta jest. Cíl její víš ty, kdos jí volil jít? Jest pravda. K nebi trčí kříž: Nad smrtí láskou zvítězíš. – Zda lze jí živu být? 25 Jest život. – Život? – Chladný pot v zahradě Gethseman? Krvavý pot za tupý rod, polibek zrady, kopí hrot a trofej rudých ran? Smích srdcí spustlých, šklebný ryk a bílý smrti dech? Eloi marné? Tichý vzlyk, pod křížem ženy hluchý vzlyk, jenž k nebi nedoleh?“ Usmál se suše: „Odpověz!“ Les půlnoční byl něm. – Mrak přešel. Přelud zmizel kdes. – Jak tichý pláč byl šelest břez u kříže nad bahnem... 26