OBLÁČEK.

Petr Křička

OBLÁČEK. Stanislavu Hanušovi.
Obláček bílý do výše stoupal v azurové moře. V modru se koupal, chvěl se a houpal, volal pozdrav hoře. Ze samé radosti zpívati jal se hymny Bohu svému. Zpívati jal se, v ústrety dal se štěstí nemožnému. Samoten býti! V ústrety jíti nesmírnému štěstí. 9 Ke stupňům božím vroucně se schvíti sněžnou ratolestí. V blažené pýše pohleděl s výše v propast nekonečnou. Uviděl zemi. Zpívala tiše smutku píseň věčnou. Vesmírem pustým plynula temně hořkou stezkou viny. Plynula, k srdci vinula země svoje teskné syny. Úsměvů lásky pro tisíc bídných miliony měla. 10 Do očí země pohleděl vlídných, v tiché vrásky čela, v přívalu lásky nejprudší vzplanul, zachvěl se jak ptáče, k matčinu srdci horoucně skanul krůpějemi pláče... 11
Básně v knize Šípkový keř:
  1. OBLÁČEK.
  2. PSANÍ ZAVĚŠENÉ NA KLIKU MATČINY LOŽNICE.
  3. KŘIŽÁK.
  4. KRYSTAL.
  5. FOINIX.
  6. CHVALOŘEČ.
  7. ONDRÁČ.
  8. BALLADA – MONOLOG.
  9. ŠÍPEK.
  10. LYŽAŘI.
  11. ČASNÝ PODZIM.
  12. LOUČENÍ.
  13. SOUDRUH.
  14. BÁSNÍKU „SLUNEČNÍCH HODIN“.
  15. MEDYNIA GLOGOWSKA.
  16. VÍTR A VLNY.
  17. L. W.
  18. JMELÍ.
  19. ÚMYSL A SKUTEK.
  20. MODLITBA.
  21. ANDĚL.
  22. JADWIGA.
  23. PODZIMNÍ MOTIV.
  24. S ONOHO BŘEHU.
  25. SVÝM BÁSNÍM NA CESTU.