KRYSTAL.

Petr Křička

KRYSTAL.
V rud výheň bílou, v náruč plynů žhavých vod spousta střemhlav s hukotem se hnala. Vstal páry sloup. A v smíchu živlů dravých se třásla země, úpěla a štkala. Terč sluneční když nad obzorem stanul, v kamení hluchém krystal planul. Objetí života! Stisk slepých dlaní a bezcitných. A chlad, jenž navždy raní, chlad nelítostný jeho hlubin. Leč – zázrak světlý – v duhy tříštích smělých, hle, v poušti srdcí, žitím zkamenělých, živého srdce hoří rubín. 17