ANDĚL.

Petr Křička

V ten čas, kdy v mrtvém tichu skal jsem vážil marné lidské hoře, on – dítě – hrál si opodál, lasturou přelévaje moře. Lasturou moře přeléval hoch spanilý. A jako moře poušť bez břehů byl lidský žal, lidské hoře. Já chápal, hledě v jeho zrak – a temný stesk můj neulevil. Leč kdybych nebyl trpěl tak, zda byl by se mi tehdy zjevil?

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

1038. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jitro lidstva. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Spadly mi rýmy. (Josef Kalus)
  3. Místo prologu. (Jaroslav Vrchlický)
  4. SVATVEČER (Jaroslav Vrchlický)
  5. VI. Antický monolog. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Dvěma nedochůdným kritikům. (Josef Kuchař)
  7. Columbus. (Jaroslav Vrchlický)
  8. K ZÁPADU (Petr Křička)
  9. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  10. Od moře. (Růžena Jesenská)