Věnování
Půl tuctu rarášků a ďáblíků,
my celou dědinou jsme třásli.
My spolu hráli si, spolu jsme kozy pásli,
ó Honzko Jamborů, ó Franto Sáblíků,
a vyváděli jsme, hor dovádivé děti,
jak dovedou jen kluci vyváděti.
My šťastná léta spolu prožili,
my spolu prali se a měli se přec rádi.
Ze srdcí vašich jas v mé rané linul mládí.
Ba, dali jste mu víc, v ně více vložili,
vy chlapci z pazderen, vy dělnic chudých synci,
než kdyby bylo rostlo mezi princi.
47
To z hor bych nesměl být, abych se bál.
Ať peskuje mě kakabus a plísní!
Vás nezbednou chci oslaviti písní.
Již ve vzpomínek modrou zírám dál.
Je plno tepla v ní a zlaté záře.
Z ní hledí vaše umouněné tváře.
48