ONI.

Petr Křička

Zhrdali pravdou a věřili v lež(Na) Zbožnili moc a smáli se právu(Na) Z lebek a hnátů si vztyčili věž(Na) plemene pánů na větší slávu(Na) Hůl ctili a pěst a otrocky vždy(Na) se klaněli ohně a železa síle(Na) Sloužili Zlu A teď hrozí se mzdy(Na) dělníci horliví o temném díle(Na) Svět zepsuli v žalář a dali mu řád(Na) krutosti zvůle a pýchy a zlosti(Na) Teď pokrytci na bílé beránky hrát(Na) by si chtěli a lísat se k Prozřetelnosti(Na) Zpupní a hrabiví hloupí a zlí(Na) vlást světu že budou se chvástali kdysi(Na) Teď třesou se v děrách kam zalezly(Na) ty zbabělé myši ty odporné krysy(Na) Teď třesou se bouře už slyšíce řev(Na) ti svévolně vítr kdo sili a sili(Na) Teď vědí jak chutnají slzy a krev(Na) kdo smáli se dokud jen druzí je pili(Na) Kdo smáli se sousedův pleníce dvůr(Na) a smáli se z rodné když líchy ho hnali(Na) a ještě se smáli Ó stvůry všech stvůr(Na) když mučili děti a popravovali(Na) Dlouho se smáli Teď přešel je smích(Na) a na srdce studená hrůza jim sedá(Na) Leč zatím již zváživši vinu a hřích(Na) meč plamenný bohyně k úderu zvedá(Na) Zříceninami honosných měst(Na) jak bezdomí psi se teď o hladu plíží(Na) I ve spánku děsí je zaťatá pěst(Na) odplaty přísné jež blíží se blíží(Na) Hrozí se trestu a bojí se ztrát(Na) a často už do hlav se zoufale tlukou(Na) Kdy však a budou se vůbec kdy bát(Na) svých nevinnou krví zbrocených rukou(Na) Čerň vlhkých oranisk modř dálek zšeřelá(Na) kde k nebi žalují ty lesy zplundrované(Na) a měkkost lichotná i zeleň nesmělá(Na) těch lánů hedvábných kde klíčí žitko rané(Na) Zde pod keř usedl si oráč k svačině(Na) k zemi se zahleděl a přemítati jme se(Na) Je zrno v bezpečí v tom klínu matčině(Na) a pole bohdá nám už Němec neodnese(Na) Na drnu travnatém již rosné kapky schnou(Na) jak slunce dubnové se valí modrou bání(Na) A Jíra chalupník zas rukou mozolnou(Na) se opřel o kleče a kravky popohání(Na) Ví sám že úrodu již bude sklízeti(Na) že jeho bude zas co horký pot ho stálo(Na) ví že už odvléci ji nedá zvířeti(Na) jež po šest hrozných let jak upír krev nám ssálo(Na) Kéž požehnána jest a hojná Zbude snad(Na) i skýva pro toho kdo pro něj písně skládal(Na) kdo věřit učil ho a nikdy nezoufat(Na) kdo dal mu vše co měl a nemnoho jen žádal(Na) Leč jiných písní pln snad bude nový svět(Na) a k pěvci zašlých let už nebude se znáti(Na) Jak slunce skrze mrak jež blesklo naposled(Na) i tehdy nesmírná jej radost bude hřáti(Na) že po těch lučinách zkad vod zní rozhovor(Na) i v sadě rašícím kde stkví se jara kvítí(Na) že po těch skalinách kde dumný šumí bor(Na) řeč otců posvátná již navždy bude zníti(Na) ta řeč jíž věren byl ta řeč již miloval(Na) v níž spřádal dumy své a z níž své verše koval(Na) již jako drahokam vždy brousil piloval(Na) a jako zornici svých očí opatroval(Na)

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

986. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (František Serafínský Procházka)
  2. JITRO. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  3. Pole. (Karel Alois Vinařický)
  4. Apoštolé. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Ku práci. (E. Antonowicz)
  6. Vůl. (Augustin Eugen Mužík)
  7. XXVIII. Pracuj! (Jan Vřesnický)
  8. Píseň. (A. K. Lešan)
  9. VĚNEC Z KLASŮ (Xaver Dvořák)
  10. 7. Žel, komu se šťastně zasednouti (Matěj Havelka)