CHLÉB A SŮL
Bratru
Jak racek ve vánku z pomoří
čas neslyšně, rychle a jistě plyne.
Hle, ještě než červánky dohoří,
dnes padesát let, náš Lalko, ti mine...
Tu lze snad i více ti pošeptat už,
než jindy je zvykem, hochu rodný:
Jsi dobrý otec, jsi dobrý muž,
syn věrný a upřímný, bratr hodný.
62
Modř pokojná nebes večerních,
kde hvězdy se rodí, chvějí a hasnou,
dnes vlídně ať zrcadlí svit očí tvých
a srdce tvého hlubinu jasnou.
A okeánu šumění,
vln úsilí, o břeh jež bijí a bijí,
mi připomeň službu tvou umění,
tvou práci v svatyni Harmonií.
Je nesmírný stříbrně-modrý ten proud,
je bez konce-kraje a s nebesy splývá.
Jak smysly lidskými postihnout,
o čem tu hvězdám a oblakům zpívá?...
„Zde u mých břehů hledal Pán,
zde našel srdce, jichž bylo mu třeba.
Hluboká jako okeán
a prostá jak jejich vezdejší chleba.
63
Za jeden s ním sedával stůl,
a s nimi uléhal v polní kvítí.
Jim věřil. Jim řekl: Jste země sůl.
Jste světlo, jež světu hoří a svítí...
Dal nejmenším těmto i závěť svou,
těm, kdo mu dovedli rozuměti:
V boží království nevejdou,
kdo v srdci nebudou jako děti“...
Slyš! Hučí a zpívá veliký proud
tu píseň od věků, tu píseň vždy novou...
A viz! Až ke dnu lze dohlédnout
jeho hlubinou azurovou...
Dětem on zpívá, jako ty,
své pohádky léta, báje zimy.
Pro ně on zpívá a pro ty,
kdo v srdci uměli zůstati jimi...
64
Je stár. Je od počátku let
a na dně jeho již přemnoho leží...
Ale jak umí se rozhučet,
jak rozburáceti se v bríze svěží...
„Ne naposled a ne ponejprv
jsem viděl, jak srdce čisté a vroucí
chtěl snížiti ubohý hledač mrv,
břevna vlastního nevidoucí...
A prsty viděl jsem opičí,
jimž srdce nevinné svatým není,
jak vážou si žernov osličí
a klesají v hlubokost zapomnění“...
Udeřil vlnou o boky skal,
zablýskl pěny stříbrným prachem,
a navždy rmut všechen a všechen kal
smetl do hlubin jediným vzmachem...
65
Jde ostrý severák z pomoří,
čas letí, člun lehce a neslyšně pluje.
Spí lidé. Jen hvězdy hovoří.hovoří,
a svobodné moře oddechuje.
Je hluboký, hluboký starý ten proud
a záští a zloby ho nezkalí střely...
Chce velikost náruč rozepnout,
nad přáteli i nad nepřáteli...
Enez Eussa 1932.
66