Balada o stycích s cizinou

Balada o stycích s cizinou
Balada je epická báseň, která vypravuje nějakou událost rázu vážného, chmurného neb i tragického ve formě úsečné a zpěvné, často dialogické. Pohybuje se ráda na poli báje a pověsti, poněvadž se tu nejbohatěji projevují význačné vlastnosti jednotlivců i celých národů. Malá Slovesnost.
Homo homini lupus... Romain Rolland: Vlci.
Letí auto, chví se volant, do Čech jede Romain Rolland. Na bavorském na pomezí náhle stop! Ha, co v tom vězí? První Čech to vítá hostě: „Doktor Kec“, dí zcela prostě. Tef tef, tú tú, letí auto, letí auto cestau tauto, 18 k boku bok a k pleci plec hosta k Praze veze Kec... – Minul týden. Uštván, zdolán, Romain Rolland prchá do Lán. „S obtížemi, ale přeci tajně unikl jsem Keci...“ A když auto k zámku stáčí – doktor Kec mu v ústret kráčí... – Letí auto, chví se volant, do Švýcarska prchá Rolland. K posledním se chystá věcem: „Setkal jsem se v Čechách s Kecem...“ Poslání
Ejhle člověk! Ejhle sláva! Hrstka prachu... Polní tráva... Člověk člověku je vlkem... Vraždí dýkou, jedem, plkem... 19 O vzdělání ve vojště
Příčiny rozčarování J. S. Machara v úřadě generálního inspektora naší mladé armády jest po našem soudu hledati spíše ve vlastní chybné taktice, než v rozporech s vysokou generalitou. Hodiny mohou bíti tik-tak. Ale generál musí býti taktik. Nejlepší strategie je houby platna bez dobré taktiky. Byl Machar dobrým taktikem? Šel za vysokým a ušlechtilým cílem, zvýšením vzdělanostní úrovně ve vojsku, cestou správnou? Byly metody, jež volil, voleny vhodně? Komu je de facto svěřeno vzdělávání vojínů? Subalternímu důstojníku, poručíku, praporčíku. V každém praporčíku je kus Lermontova. Praporčík myslí na Ni. Na Máňu Konopáskovou. Ne na Bartoloměje Paprockého z Hlohol. Neklamte se, pánové! Praporčík nenosí v torbě maršálskou hůl. Ani Výbor z literatury české doby střední. Nosí v ní psaní od Máni. Chtějte na něm, aby vojínům vykládal o Mikuláši Konáči z Hodištkova! 20 Aby do nich vcepoval seznam spisů Quidona Marie Vyskočila! Chcete-li, aby vojín opouštěl službu vojenskou s obstojnými vědomostmi literárně-historickými, musíte mu tuto vědu učiniti tak říkajíc denním chlebem. Co jest denním chlebem vojínovým ve smyslu duchovním? Čím jest krmen od božího rána? Komandem, povely! Spojte dovedně povely vojenské s prvky literárně-historickými a dosáhnete hravě kýženého cíle. Tedy nikoliv již Pochodem pó – chod!, nýbrž K. M. Čapék – Chod! Nikoliv Zastavit stát! nýbrž Herrmann Ig – nát! nikoliv Čelem – vzad!, nýbrž Lešéé – hrad! Těchto několik vzorů snad postačí k znázornění, jak bychom si asi představovali vetkání prvků literárně-historických do denní praxe vojínovy. Ne- 21 budeme zde věc rozváděti do šířky. Ale jsme na požádání ochotni předložiti M. N. O. podrobně vypracovaný návrh nového řádu cvičebního pro pěchotu i jiné druhy zbraně. Přece však několik poznámek: Je třeba, aby naši vojínové se vrhali při bodákovém útoku na nepřítele s cizáckým, internacionálním hurrá? Neučinili by tak stejně dobře, ne-li lépe, volajíce Hora! Hora! Hora! Se jménem předního moderního českého básníka na rtech? Starorakouské Nieder! jest nahrazeno v naší armádě matným, bezbarvým povelem K zemi! Oč výraznější, úsečnější a velitelštější by byl povel literárně-historický Götz! Zkuste to, pánové, a uvidíte, jak skvěle celý bataillon rázem kecne na zem... Bývalé Ruht! zní teď v československé armádě Pohov! Povel literárně-historický Guth! 22 měl by nejen velikou přednost stručnosti, ale vyjadřoval by zároveň delikátně spokojenost velitelovu s výkonem cvičícího oddílu, spokojenost, jejímž výrazem jest právě udělení odpočinku cvičícím, nemluvíc ani o tom, jak by rozšiřoval bezděky vojínovy vědomosti literárně-historické, připomínaje mu nevtíravě, že pan ministerský rada Dr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský je tou dobou již na odpočinku... Praktický příklad nového velení: Ol – bracht! (Habt Acht) K. M. Čapék – Chod! Ráz – dva, ráz – dva, ráz – dva, ráz – dva, ráz – dva... Herrmann Ig – nát! Viktór Dyk! (Vpravo – Dyk! Vpravo!!! v bok!) Lešéé – hrad! Guth! Neoddáváme se planým ilusím... Přes nejumnější a nejplnější prolnutí služby vojenské prvky osvětnými zůstane vojna vojnou. A starý voják nemůže nakonec udělat nic lepšího, než obrátit se k mládeži se starou písničkou:
23 Nedávej se, můj synečku, nedávej se na vojnu! Eins, zwei! Bude tě to jednou mrzet, raděj bysi šel domů.
Na vojně musíš poslouchat, na vše dobrej pozor dát, jak děvečka u sedláka pucovat a umejvat.
Jak to čistě neumeješ, druhej den deš k raportu, vod raportu čapneš deku, mažeš si to do lochu.
Ech co!
V lochu je to přece lepší nežli u kumpanyje, eins, zwei, splašíš někde cigaretu, ó, jak se to šlukuje! Holá dryja drá, a jak se vám to pěkně šlape, holadryja drá a jak se vám to de!...
24