III.
To vše jsou ponuré a neradostné děje – v Indii,
To vše jsou ponuré a neradostné děje – v Indii,
a člověk s povzdechem se táže, kam to spěje – v Indii?
Než slyšte, přátelé! Své vlasti věrný syn
o její budoucnost prý nepříliš se chvěje – v Indii.
Byl ovšem těžký čas, kdy zrakem zoufalým
do strašné vůkol tmy se díval bez naděje – v Indii.
Leč jaká proměna! Ta tam je beznaděj,
vše naráz ožilo jak proutkem čaroděje – v Indii.
Náladu výtečnou má dnes už každý Ind,
ať svítí sluníčko či prší, jen se leje – v Indii.
Ba dokonce prý lid už founi britského
si tuze nevšímá, ať hrozí, zuří, kleje – v Indii.
Jen tak prý po očku se po něm podívá,
tvář vážnou dělá sic, však v duchu se mu směje – v Indii.
76
Vše u nich prohrál Brit; a nikdy k soužití
a k spolupráci s ním už nic jich nepřiměje – v Indii.
Je vám to zvláštní lid! A věru poučno
je pozorovati ty snědé obličeje – v Indii.
Zde z oka šlehl blesk, tam pousmál se ret –
a všichni vědí hned, zkad a kam vítr věje – v Indii –
a ve všech očích čteš: Už brzy dodělá,
už rychlé zkáze vstříc to ďábla panství spěje – – v Indii.