III. To vše jsou ponuré a neradostné děje – v Indii,

III.
To vše jsou ponuré a neradostné děje – v Indii, To vše jsou ponuré a neradostné děje – v Indii,
a člověk s povzdechem se táže, kam to spěje – v Indii? Než slyšte, přátelé! Své vlasti věrný syn o její budoucnost prý nepříliš se chvěje – v Indii. Byl ovšem těžký čas, kdy zrakem zoufalým do strašné vůkol tmy se díval bez naděje – v Indii. Leč jaká proměna! Ta tam je beznaděj, vše naráz ožilo jak proutkem čaroděje – v Indii. Náladu výtečnou má dnes už každý Ind, ať svítí sluníčko či prší, jen se leje – v Indii. Ba dokonce prý lid už founi britského si tuze nevšímá, ať hrozí, zuří, kleje – v Indii. Jen tak prý po očku se po něm podívá, tvář vážnou dělá sic, však v duchu se mu směje – v Indii. 76 Vše u nich prohrál Brit; a nikdy k soužití a k spolupráci s ním už nic jich nepřiměje – v Indii. Je vám to zvláštní lid! A věru poučno je pozorovati ty snědé obličeje – v Indii. Zde z oka šlehl blesk, tam pousmál se ret – a všichni vědí hned, zkad a kam vítr věje – v Indii – a ve všech očích čteš: Už brzy dodělá, už rychlé zkáze vstříc to ďábla panství spěje – – v Indii.