Vstup
Potkan (Epimus nordicus)... svrchu nazrzle hnědý, vespod bílý... Je rozšířen všude v Evropě... a pochází pravděpodobně ze severní, nikoli z východní Evropy. Je všežravec, ač dává přednost potravě masité.
Masarykův Slovník Naučný.
Zlaté slunko na nebi se smálo,
v jarním háji národ ptačí jásal,
na lučině tisíc květů plálo,
každý lístek lásku boží hlásal;
každý brouček na té zemi staré
na sluníčku blažen pookříval
a tvor každý kouzlo tisíctvaré,
tisíctvarou krásu světa zpíval.
Jenom potkan, nejhnusnější z tvorů,
zlostný potkan, zrzle hnědé zvíře,
pln jsa puchu z kanálů a moru,
prskal, slintal, soptil ve své díře.
Protivna mu radost, smích a písně,
protivno mu ptačí šveholení.
Ve své díře, plné ztuchlé plísně,
k potkanskému kvíká shromáždění:
19
„Soukmenovci! Obilí a masa
málo pro nás v krajině je zdejší.
Moc je nad právo. A naše rasa
ze všech ras je nejrasovatější.
Přejdem pouště, přelezeme horstva,
dobudeme světadílů pěti,
staneme se pány všeho tvorstva,
všehomíru budem poroučeti.
Louky, háje, lesy, stráně, meze
na hnědo pak natříti si dáme;
sníme vše, co běhá, lítá, leze,
nebo si z nich rabů naděláme.
Zvláště ptactvo bude třeba skřípnout:
od Kubáně k Poznani a Gdansku,
vůbec-li se bude směti pípnout,
bude všecko kvíkat po potkansku.
Svět je hloupý, válčení se bojí.
Fronty dvojí jen se třeba stříci.
Vzhůru na zboj! Kořist za to stojí.
Vzhůru na lup, staří loupežníci!“
A jak ďas by uřvati chtěl ďasa,
lotrů chasa z temných štěká skrejší:
„Sieg Heil! Není rasa jako rasa;
my jsme rasa nejrasovatější.“
1937
20
1940
[31]
Všichni:
Yeštěr
Chameleon to je plaz
ohyzdný a žravý,
ještěr s mrštným jazykem,
zcela holohlavý.
Chameleon to je tvor,
který barvu mění.
Byl-li včera Včerejší,*)
dnes už dnešní není.
Září v osmatřicatém,
v čtyřicátém leden.
Jména to má sice dvě,
lump je to však jeden.
Včera Yester Stanislav,
dnes Moravec Eman,
včera český důstojník,
dnes německy zeman.
33
Včera Stáňa, Eman dnes,
tak jak to chce doba.
Pro jistotu pozejtří
pověsíme oba.
Leden 1940
*) včerejší angl. yester.
34
Mládež studující
Vysokoškolská:
Bílé punčochy a pršiplášť,
v hlavě řezanku a v srdci zášť,
všecky knížky jsme už spálili,
kterými nás židi šálili.
Středoškolská.
A my, mladší komilitoni,
troubit umíme jak tritoni,
mašírovat, nože za pasem,
s řevem, halasem a tartasem.
Poslání:
Sieg! Heil! Studující mládeži!
V mordech vyznáš se i v krádeži,
holaryja trajdó,
budoucnost ti náleží.
35
Muž z ulice:
Usměrněný tisk
Pasák s courou v kořalečním šenku
jednu pijí, druhou pijí sklenku.
Po novinách sáhl. Křičí Týna:
„Dáš to pryč! Fuj! Teče z toho špína.“
36
Mařenka:
V tercii r. 1940
Terciáni školní úkol píší,
pot jim stéká s mladých čel:
„Židé zničit chtěli třetí Říši,
Vůdce však je předešel“...
37
1941
[39]
Dědeček Blažků:
Rondeau „Mussolinimu“
Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil,
a dvakrát měř, než řízneš jedenkrát!
Nech bouři řvát: že suchý jsi, buď rád
a boha chval, že bot sis nepromočil! –
Kam vede, hleď, než na cestu jsi vkročil,
a obrať včas, když vidíš, vaz či hnát
že zlámeš v ní! A pomně, pýcha pád
že předchází, dokud jsi nepřeskočil,
neříkej hop!
Pak v soutěsce tak mnohý bloud by rád
vůz obrátil či aspoň pootočil – –
je pozdě však, už nelze zůstat stát,
ni couvnout zpět. A tím je hlubší pád,
čím výš ses dral. Ne, dokuds nepřeskočil,
neříkej hop!
41
Stará Blažková:
U zpovědi v Čechách r. 1941
„Důstojný pane, je to těžký hřích
modlit se o smrt číkoli?“
Pan farář ohlédl se, vzdych:
„V tomto případě nikoli.“
42
Poslání Rudolfa Hesse
Strejček Nimra koupil šimla...
Padák s Hessem
nad Lochnessem
klesá k zemi níž a níž:
„Páni, dámy!
Pojďte s námi
na sovětskou rudou říš!
Je přec vratká –
a je sladká!
Slupnem ji jak malinu!“
Leč pan Churchill,
jen ho zmurchill,
brnkl strejci Stalinu:
„Halloo! Londýn!
Arisch blondýn
půjde na vás na jaře.“
„Díky, W. C.!“
Kreml vece,
„přivítáme kasaře...“
43
Mistr Pundr:
Jeho Veličenstvu
Netusovi Negesti Hailé Selassié,
císaři habešskému v Addis Abebě.
Vidím s podivením, italský král pořád
ještě císařem že habešským se píše.
A Vy, Veličenstvo, trpíte ten zlořád?
Kdo je tedy vlastně pánem Vaší říše?
Dobré srdce máte pod purpurným hávem?
Moudře šetřit chcete s krví lidu svého?
Ale aspoň stejným, ne-li lepším právem
přijmout račte titul – krále italského!
44
Mistr Pundr:
Poglavnik
Předčasně prý takto – slyším všude –
říká se té ohavě.
Poglavnikem teprve prý bude,
až dostane po glavě.
45
Mařenka:
Dokumenty
Všude dokumenty, kam si nohu šinem,
v Praze, Haagu, Paříži.
Však že válku spískal Beneš se Stalinem,
dnes už každý nahlíží.
Z Ribbentropů pán zas visitovat jede
nově obsazenou zem.
„Dokumentíčky jsou v aktovce, v té hnědé!“
volá paní za mužem.
46
Dědeček Blažků:
Jeho Neutrálnosti
Chodit vida Vás kol horké kaše,
vzpomínám, co říká Blahověst:
„Ano – ne, řeč povždy budiž vaše!
Co je nad to, ze Satana jest.“
Případ jasný: s jedné strany slušnost,
s druhé On a jeho černý chvost.
Nestranný tu být – je křivodušnost,
licoměrnictví a – zpozdilost.
Slovem dotknouti se obáváte
nejpodlejší lidské havětě,
pranic nedbaje, že pozbýváte
úctu slušných lidí na světe.
47
1942
[49]
Stará Blažková:
Oči Karl Hermanna Franka
Někde něco šplechtla hloupě –
vyfasovala tři roky galejí.
K Frankovi se dostala, až v jeho doupě,
potkala ho v aleji.
Na kolena padne před ním,
prosí o pardon.
Změřil si ji okem jedním,
(vždyť, jak víte, On
umělé má oko pravé).
Upřel tedy na ni to své zdravé,
praví: „Bábo, prominu ti trest,
poznáš-li, z mých očí které ze skla jest.“
Babka na něj chvilku civí:
„Pravé,“ řekne pak.
„Uhodlas! Hm! Jak to tak?“
Karl Hermann Frank se diví.
„Inu, jak to,“ babka brouká,
„přece jen se trochu lidsky kouká.“
51
Romance o očích K. H. Franka
(Variant)
„Za oči, jež navždy zbavil záře,
za oči, jež vyplakali živí,
aspoň jedno z očí otrokáře
odejmi mu, Brámo spravedlivý!“
„Staniž se, oč prosíš,“ vece Bráma.
„Sám však řekni: levé nebo pravé?
Netvor totiž má – věc ta je známa –
jedno umělé a jedno zdravé.“
„To, jež trochu lidštěji se dívá,
v němž i vláha jako by se leskla.“
Pod kůží se padouch pousmívá.
Oko, jež mu odňali – je ze skla.
52
Mařenka:
Milovníci čistoty
Vyčišťovací akce proti bandám je v proudu.
Ze zprávy něm. hlav. stanu.
Napadla mniška srbské lesy.
Hmyz hnusný, nestydatě žravý.
V poušť mění kraj, kde k dílu zasedne si
ten břichopásek nenechavý.
Jak po vyhoření les rudý je a holý,
ožrány do naha v něm stromy žalně hynou.
Na míle daleko zde ptáček nešveholí,
jen těžký, shnilý puch se válí nad krajinou.
Leč tamhle dole při potoku,
jakýmsi zázrakem se zhoubci ubrániv,
kus lesa doposud je živ,
pruh svěží zeleně, kde okřáti lze oku.
Poslední zbytek života a krásy
v té špíně, puchu mrtvolném a čmoudu.
Však také mnišek hlavní stan už hlásí,
že „akce vyčišťovací je v proudu“.
53
Rispetto o Svenu Hedinovi
Cesty konal do Tibetu,
jeho klášterů a chrámů.
Z říše lotosových květů
neomylnost dalajlámů
přinesl si tento Švéd.
Kde však nechal moudrost Véd?
Nechce vidět podlost láje
obrovskou jak Himaláje.
54
Mařenka:
Melancholický madrigal o Knutu Hamsunovi
Revient-on toujours à ses premiers amours?
Rány hojí na tom lidském těle,
ulevuje jim a lahodí
čarodějná šťáva z jitrocele,
divotvorný odvar z jahodí.
Ale rány jsou, jichž nezahojí
ani jitrocel, ni jahodí.
Jak se vrátit k první lásce svojí,
když se s gestapákem zahodí?...
55
Má lež krátké nohy?
Vznikla hádka mezi indickými bohy,
krátké-li či dlouhé lež má nohy?
„Tak se podívejte!“ vece starý Pandu.
„V Berlíně přec řídí propagandu.“
Jeden přes druhého bohové se tlačí:
„Nemá jednu delší, druhou kratší?“
56
Starý Borovička:
Stance
Dosud vidím ušlechtilou tvář
rakouského unteroficíra.
Mnohý znal jsem skvostný exemplář
frajtra, zupy, kaprála i fíra.
Dosud slyším líbezný ten hlas,
v kasárnách když rozeřval se zupák,
lokaj nahoru a dolů ras,
vně i uvnitř surovec a hlupák. –
Na světě se všecko může stát:
Staré Evropě chce frajtr vlásti,
přesvědčen, že stačí umět řvát,
drze lhát a nestydatě krásti,
slovo dát a pak se ještě smát
těm, jež napálil ten člověk nízký,
na loupež a na smrt houfy hnát
v ledy severu i v pouště písky,
57
miliony na smrt chladně hnát
od Rýnu až za Volchov a Donec.
Na světě se všecko může stát,
jde jen o to, jaký bude konec.
58
Hmyz
V srdci hnus a hněv a bol
satirik je mačká, pálí.
Škoda práce! Vitriol,
ještě lépe cyankali!
59
Starý Borovička:
Překlad
Wir werden ihre Städte ausradierenausradieren.
Einem Lügner glaubt man nicht,
wenn er auch die Wahrheit spricht.
To jest česky: kýho výra
vyradýroval váš Füra?
60
1943
[61]
Echo všichni:
Berlínský rozhlas a echo z Čech
Berlínský rozhlas a echo z Čech
Ritornely.
Die Nachrichten des dratlosen Dienstes.
Kairo:
Zas dva žáci
ze škol na rok relegováni!
(Naši chlapci – vysokoškoláci!)
Delhi:
Draví ptáci
hladem padlé žerou v ulicích.
(Zvlášť prý dobře jí se na Pankráci!)
Quebec:
Eskymáci
houfně opouštějí Labrador
(To tam asi přišli gestapáci!)
63
Londýn:
Kávy ráci
snížit museli zas v Anglii.
(V Praze libra? Ani za tři tácy!)
Bejrut:
Sehnat práci
v celé Syrii je nemožné.
(Dost jí bude, páni Hamburáci!)
Aus dem Reichsgebiet:
Berlin:
SS náci
jsou holt přec jen óbrkabrňáci!
(Ef ef lotři, hrc prc darebáci!)
Schluss der gemeinsamen Sendung.
64
Mistr Pundr:
Katyn
aneb Massenmord polských důstojníků
Dvanáct tisíc polských děsných smrtí
u Katynu odhalili náci.
„Dílo Sovětů?“ svět hlavou vrtí.
„Potmě poznám Himmlerovu práci.“
65
Muž z ulice:
Starost o britské impérium
„Veleříše britská? – Stará rachotina!
Jednou do ní kopnem – rozpadne se v prach.“
Kopal do ní, kopal: „Herdek, to je dřina!
Potvora, ta drží! Achich, ouvej, ach!“
Starostí teď Nácek div zas nešediví,
USA že britskou rozkouskují říš...
Inu štvát a slintat bude jazyk lživý,
i když ve vlastním ho jedu uškvaříš.
66
Mistr Pundr:
Herrenvolk?
Zprvu jim sliboval: „Svět podmaním vám celý.
Čas je už rozloučit se s minulostí chudou.
Jsme rasa vladařů. Jsme Herrenvolk, jenž velí,
a druhé národy se na nás dříti budou.“
Když zmehlo lupiči, tu obrátil vše narub,
dál mříti zástupy do sněžných žena plání:
„Jdou hordy podlidí k nám do Evropy na lup.
Jsme národ nadlidí, jenž před zkázou ji chrání.“
Šli za ním, otrocké když nesl světu pouto,
jdou za ním slepě zas – a nejen jeho náci.
A člověk se jen ptá, co vlastně více jsou to:
ein Sklavenvolk či darebáci?
67
Dědeček Blažků:
Krym uzátkován
„Jalta, Livadia – ty tam!
Naše děti uvízly tam
v krymských lázních klimatických,
v ozdravovnách nacistických.
Vyměním je za zajatce,
vrať je Germanii-matce,
vrať nám, hrozný Staline,
naše dítky nevinné!“
„Vrátit děti? Jaké děti?
V Krymu žádných neviděti!
Běhat vídám tvory malé
od Karadži k Jenikalé.
U nosu sic mají nudli,
ale za opaskem kudly.
Jaké děti? Boga mi,
neznám děti s kudlami.“
68
Muž z ulice:
Jubileum 1933–1943
Na ssutinách dómu kolínského
sedí muž a chechtá se, až slzí.
Opilec, jenž z putyky se vrací?
Blázen? Či snad komunista drzý?
Policista vzal ho za rameno:
„Hola! Co tu provádíte, pane?“
Muž se ještě chvíli kucká smíchy,
konečně se utiší a vstane:
„Čtu Mein Kampf a tuhle tohle místo
opakuju si už po desáté:
Na deset jen let mi svěřte Říši!
Uvidíte, že ji nepoznáte.“
69
Stará Blažková:
Portrét
Zamyslil se, povídá si,
na svůj portrét patře:
„Za rok, za dva... copak asi
bude s námi, bratře?“
„Prohodíme si to spolu,“
obraz vzdechne si.
„Mne sundají se zdi dolů,
tebe pověsí.“
70
Mistr Pundr:
Chrání Evropu!
Přepadal ji žhář a zloděj ten,
loupil ji, zpit krásou drancování,
až pak, nevěda, jak z pasti ven,
pojednou si vzpomněl – že ji chrání!
Proti komu? Kde je lidojed,
před nímž její národy se chvějí,
který klidu nepřál od sta let
ani jedné generaci její?
Proti komu? Ze Sumce má strach
v Evropě jen leda Janek hloupý
a pak ovšem zákeřník a vrah,
sousedy jenž přepadá a loupí.
Proti komu? Hrozí-li jí přec
v budoucnosti kdo, té naší obci,
je to šikmooký Brejlovec
jemuž sloužíte, vy tupí skopci,
71
jehož, jako vlka hloupý brav,
do ohrady vpouštíte své mámy,
aby, pánem Asie se stav,
zhltil matku Evropu – i s vámi!
72
Tři indické ghazely
I.
Té hudby ghazelu! Kdy slyšet přáno mně je jindy ji?
Té hudby ghazelu! Kdy slyšet přáno mně je jindy ji?
O zemi tajemné, o dálné zpívat chtěje Indii,
dnes však tě rozezním, ó znělko Východu,
v níž růži zrosené svou touhu slavík pěje v Indii,
jež jiskříš duhami, na sličné hlavince
jak spona turbanu když smaragdy se skvěje v Indii.
Pěj, loutno ghazelu, o zemi kouzelné,
kde voda, země, vzduch, vše jiné, jiné vše je – Indii,
kde jinak zpívá pták a jinak hoří květ,
kde jinak šumí les, hřmí moře, slunce hřeje – Indii,
o žhavé Indii! – Než třeba říci hned,
že není radostné, co prý se nyní děje – v Indii.
Zni, loutno ghazelu, buď tvrdým žalobcem,
buď pěvcem pravdivým té truchlé epopeje – v Indii!
73
II.
Lze těžko zjistiti, co se dnes vlastně děje v Indii,
Lze těžko zjistiti, co se dnes vlastně děje v Indii,
leč je-li pravda půl, pak duše neokřeje – v Indii.
Rádio berlínské nám totiž den co den
zpráv snůšku předkládá, z nichž viděti, že zle je – v Indii.
Brit školy vysoké tam zavřel, popravil
už rady studentů, snad vyhladit si přeje v Indii
staletou vzdělanost; pomníky poráží,
jež Indům drahé jsou; jich řády, obyčeje v Indii,
jich světce, hrdiny, jich duši, čest a krev
jim krade, hanobí. Od Gangu do Bombeje Indii
loupí a drancuje, lid tiskne, vyssává.
Národa kořen sám pak podetnouti chtěje v Indii,
rolníky vyhání ze statků otcovských
a ještě nestoudně se ubožákům směje – v Indii.
Jsou plny žaláře, les houstne šibenic,
a tomu říká Brit, že zhoubné býlí pleje – v Indii.
74
Když chudá vesnička se něčím proviní,
jen psance na příklad když před slidiči skreje – v Indii –,
vše živé povraždiv, ji srovná se zemí
a lán, kde stávala, pak ještě pluhem zreje – v Indii.
Lid hyne, hladoví. Vždyť sklízí úrodu,
kdo kulomety má, a ne, kdo oře, seje – v Indii.
Nu slovem: Sir John Bull – cožpak ho neznáte,
civilisátora a lidství koryfeje v Indii? –
ten známý gentleman, osvěty pionýr,
svou brázdu hlubokou a veleplodnou reje – v Indii.
Buď Pán Bůh pochválen, vše to že daleko,
ne u nás, Bože chraň! – kdes v daleké to že je Indii!
Co divu, na věky už propast bezedná
že mezi vetřelcem a porobenci zeje – v Indii!
75
III.
To vše jsou ponuré a neradostné děje – v Indii,
To vše jsou ponuré a neradostné děje – v Indii,
a člověk s povzdechem se táže, kam to spěje – v Indii?
Než slyšte, přátelé! Své vlasti věrný syn
o její budoucnost prý nepříliš se chvěje – v Indii.
Byl ovšem těžký čas, kdy zrakem zoufalým
do strašné vůkol tmy se díval bez naděje – v Indii.
Leč jaká proměna! Ta tam je beznaděj,
vše naráz ožilo jak proutkem čaroděje – v Indii.
Náladu výtečnou má dnes už každý Ind,
ať svítí sluníčko či prší, jen se leje – v Indii.
Ba dokonce prý lid už founi britského
si tuze nevšímá, ať hrozí, zuří, kleje – v Indii.
Jen tak prý po očku se po něm podívá,
tvář vážnou dělá sic, však v duchu se mu směje – v Indii.
76
Vše u nich prohrál Brit; a nikdy k soužití
a k spolupráci s ním už nic jich nepřiměje – v Indii.
Je vám to zvláštní lid! A věru poučno
je pozorovati ty snědé obličeje – v Indii.
Zde z oka šlehl blesk, tam pousmál se ret –
a všichni vědí hned, zkad a kam vítr věje – v Indii –
a ve všech očích čteš: Už brzy dodělá,
už rychlé zkáze vstříc to ďábla panství spěje – – v Indii.
77
1944
[79]
Mistr Pundr:
Slzy krokodýlí
„Polák, stejně jako žid,
bít se musí, vyhubit,vyhubit.
V Polsku po špinavém Lechu
zůstat nesmí slechu-dechu.“
Pumy házel na domy
v Krakově i Radomi.
Na smrt houfy polské sběře
z Kielců hnal i Sandoměře.
Vybít chtěl je doznaně
z Varšavy i Poznaně. –
A teď slzy pro ně roní
že je Rusi z Ruska honí.
81
Pumy na Stockholm
Neunikl pumám ani neutrální
sličný Stockholm na maelarském břehu.
Který bídák spáchal čin tak infernální?
Nacistický tisk je ovšem v střehu:
„Tušili jsme hned, že bolševické záště
je to dílo, ale teď jsme jisti.
Právě hlásí Stockholm: Na úlomcích pláště
slůvko ‚Moskou‘ zřetelně lze čísti.“
82
Dědeček Blažků:
Korsun
Když tě v Stalingradu odřízli, Paulusi,
a funus armády šesté stal se skutkem,
přiznali to náci: z Goebelsovy pusy
vyšel rozkaz truchlit všenárodním smutkem.
Kdekdo nad tím žasl. Moravec prý škytl, –
ale za to, prosím, nechci brát záruku –
zařval: „Von se zbláznil!“, za hlavu se chytl,
při tom dostal smyk a vyvrtl si ruku.
Armádičku osmou když teď pod Čerkasy
stejný stihl osud, v jiný buben tlukou:
Vůdce probivším se (do letadel asi!)
generálům řády špendlí vlastní rukou.
S vojskem zajat Paulus – ze zrady ho viní.
Desertoval Gille – na laurech si hoví.
Ejnu, děti zlatý, dva-li totéž činí,
není to vždy totéž, říká mudrosloví.
83
Všichni:
Stále stejní
(Viz předehru z r. 1905)
Nádherný to čin a hrdá služba Říši
pumy na opatství házet westminsterské,
v Monte Cassinu však rozbít zbraní skrýši,
to je barbarství a terror, pudy zvěrské.
Je to Heldentat, když, vyčíhavše chvíli,
na zem bezbrannou se vrhnou jako supi;
partyzáni však vlast umučenou mstí-li,
jsou to bandité, jsou zločinců to tlupy.
Zvykem nebývá se smát, když na oprátce
končí darebák – i pralotra když věší.
Vás až věšet budou, plakati i smát se
bude celý svět – už teď se na to těší.
84
Muž z ulice:
Sobě ježek kadeřav
čili Správná diagnosa nad zlato
Svět nám vnutil válku, poněvadž jsme mu byli státem příliš poctivě sociálním.
Dr. Goebels ke dni matek a dětí.
28. II. -44.
V kraji řádil tygr. Kravky ulekané
přepadal a vraždil, děs a hrůzu šíře.
Vzchopili se k honbě na něj vesničané.
„Inu, jsem jim příliš cituplné zvíře.“
85
Jindy a nyní
aneb Dobrovolná přihláška do ČLPB
Dřív na tebe vystoupil s browningem
či s jinou takovou zbraní.
Dnes je to prostší: pošle ti
doporučené psaní.
Dřív při práci míval i risiko
a vítr z policie.
Dnes basu s ním drží gestapák
a policajt záda mu kryje.
Dřív stačily mu tvé peníze,
dnes dobré jméno chce tvoje.
Jsi čist – on smrdí. Tož namočit
i tebe chce do svého hnoje.*)
Dřív apač byl apač. Nehrál si
na andělíčka s nebe.
Dnes máš mu stvrzenku vystavit,
žes obral sám sebe.
*) A nenamočil! Přihláška č. 10892 ze dne 24. března 1944 zůstala nevyplněna a neodeslána.
86
Stará Blažková:
Bug a Prut
Z Ukrajiny Švábi berou švába.
Pražáci se usmívají.
Povídala v trhu bábě bába:
„Mušej upalovat!
Když za bukem se nedovedli schovat,
za prutem se teprv neschovají!“
87
Mařenka:
Generál Csatlós
Čatloš som a Čatloš budem,
o prímerie prosiť budem,
prosiť budem Proletára,
lebo mám tank u kovára.
Hujajá, hujajá...
88
Dědeček Blažků:
Třetí Říše v tercinách
(a v příslovích)
Nám říkával už moudrý strýček Tom:
Moc velkým křikem nedejte se šálit!
Do nebe nedorůstá řádný strom.
Den před večerem neradno je chválit.
Moc neujde – má krátké nohy lež.
I chytrák největší se může spálit –
a tak si lehneš, jak si usteleš.“
89
Zkušenost nejtrapnější
Nadčlověckých synů Wotana
trapné bylo podlidské zřít skutky,
jejich žravou krutost potkana,
sentimentalitu prostitutky,
trapné slyšet ji, tu podlou spřež,
věřící, že elitou je lidskou,
lháti tak, že jejich řeč a lež
představou se staly identickou,
trapné bylo vidět v županu
národ otroků i otrokářů,
obalamucených tupanů,
balamutících je velkolhářů,
za lid bylo nám se styděti
básníků a filosofů kdysi –:
všeho trapnější však viděti
naše s nimi prznící se krysy.
90
Stará Blažková:
Tomu se to mluví!
„Sem tam že popraví někoho z vás,
ves rodnou vám se zemí srovná?
Za to že chrání a spravuje nás,
to Říši je splátka jen skrovná.
Co chcete? Mám nohu snad za krk si dát
pro těch pár chalup a hrdel?“ –
„Jo, Moravče! Tobě je lehko se smát,
když namísto hlavy máš – rým.“ –
91
Starý Borovička:
Mezi lidožrouty
Ušetřiti chtěje nejstarší kulturní středisko světa zhouby válečné, nařídil Vůdce stažení vojsk na severozápad od Říma.
5. VI. 1944.
„Proč má Vůdce zavázanou hubu?“ –
„Sotva mluví pro bolení zubů.“ –
„Proto nejedl tu kněžskou hlavu?“ –
„Kdepak! – Z úcty k duchovnímu stavu!“
92
Starý Borovička:
Lišák v železech
Vyklizení Říma znamená pro nás výhodu strategickou i hospodářskou.
Z komentáře něm. hlav. stanu.
Vida nezbytí, krev se slzami míse,
chycenou sám uhryzal si nohu.
„Hezky to jde o třech, sláva bohu!
A co na podrážkách ušetří se!“
93
Starý Borovička:
Afrika, Sicilie, Italie, Normandie
aneb Že mi nedáš facku!
„Že mi nedáš facku!“ –
„Tu ji máš!“ –
„Ale že mi nedáš druhou!“ –
„Tady je.“ –
„Myslels to žertem nebo vážně?“ –
„Vážně.“
„No to bych prosil! Takovým žertům já totiž
nerozumím.“ –
94
Stará Blažková:
Do památníku
p. N. v Živohoušti na Sedlčansku
Živohoušť, ach, Živohoušť!
V města ruchu, shonu, hluku,
divné slýchat, mistře Suku,
divné zprávy, divná slova
od Selčan i Neveklova.
Po vsích cizák statky boří,
lesy hubí v Mezihoří,
bůhví, co se to tam činí.
Kraj Tvůj sličný chce prý nyní
proměniti v truchlou poušť.
Živohoušť, ach, Živohoušť!
Kamkoli dnes upřem zraky,
všude černo, všude mraky.
Od jihu se silně blýská,
z východu už Perun tříská,
na západě samé blesky.
95
A v ty hromy a v ty třesky
my tu v mezihorském lese
smějeme se, modlíme se:
„Pane Bože, jenom houšť!“
5. VII. 44.
96