Oči Karl Hermanna Franka

Petr Křička

Oči Karl Hermanna Franka
Někde něco šplechtla hloupě – vyfasovala tři roky galejí. K Frankovi se dostala, až v jeho doupě, potkala ho v aleji. Na kolena padne před ním, prosí o pardon. Změřil si ji okem jedním, (vždyť, jak víte, On umělé má oko pravé). Upřel tedy na ni to své zdravé, praví: „Bábo, prominu ti trest, poznáš-li, z mých očí které ze skla jest.“ Babka na něj chvilku civí: „Pravé,“ řekne pak. „Uhodlas! Hm! Jak to tak?“ Karl Hermann Frank se diví. „Inu, jak to,“ babka brouká, „přece jen se trochu lidsky kouká.“ 51