I. Té hudby ghazelu! Kdy slyšet přáno mně je jindy ji?

Petr Křička

I.
Té hudby ghazelu! Kdy slyšet přáno mně je jindy ji?
Té hudby ghazelu! Kdy slyšet přáno mně je jindy ji?
O zemi tajemné, o dálné zpívat chtěje Indii,
dnes však tě rozezním, ó znělko Východu, v níž růži zrosené svou touhu slavík pěje v Indii, jež jiskříš duhami, na sličné hlavince jak spona turbanu když smaragdy se skvěje v Indii. Pěj, loutno ghazelu, o zemi kouzelné, kde voda, země, vzduch, vše jiné, jiné vše je – Indii, kde jinak zpívá pták a jinak hoří květ, kde jinak šumí les, hřmí moře, slunce hřeje – Indii, o žhavé Indii! – Než třeba říci hned, že není radostné, co prý se nyní děje – v Indii. Zni, loutno ghazelu, buď tvrdým žalobcem, buď pěvcem pravdivým té truchlé epopeje – v Indii! 73