II. Na lavičce u kamen seděli jsme spolu.

Petr Křička

Na lavičce u kamen seděli jsme spolu. Do svých rukou vzalas mé ruce, na klín je položila, zamyšleně je pohladila a řekla jsi vážně a pevně: Mám Vás ráda. – – Já mlčel. Já nemohl. Srdce moje bilo těžce a prudce. Veliké blaženství zalehlo je, tak velké až podobné muce. I ustalo bíti. Hluboko v něm, hluboko, mlčky slíbil jsem, muž muži přisáhl sobě, že já, hrst prachu, u cesty květ, že já, duše z Boha, větší než svět, v tom životě žiju Tobě...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

324. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVIII Cel žalářních tíseň nám seděla v šíji, a tak jsme jeli, (Stanislav Kostka Neumann)
  2. Cestou k moři. (František Táborský)
  3. DÍVČÍ PAMÁTNÍK. (Adolf Brabec)
  4. PŘIŠLA KE MNĚ LÁSKA... (Bohdan Kaminský)
  5. NÁBĚHY K VĚTŠÍM BÁSNÍM BEZ NADPISU. (Svatopluk Čech)
  6. HRŮZA PROSTORU. (Jaroslav Vrchlický)
  7. DVĚ MATKY. (Jiří Mahen)
  8. Mně slabost divná lije se (Josef Barák)
  9. 35. Kam jste zmizli ušlechtilí snové, (Jan Kollár)
  10. RADA MÉMU SYNU. (Antonín Klášterský)