III. Těch zástup, kdo tiše žili,

Petr Křička

III.
Těch zástup, kdo tiše žili, Těch zástup, kdo tiše žili,
svou živíce prací i dobré i podlé, kdož neublížili, jen milovali, – se vrací... Ne. Všichni se nevrátí, odešlí z domu. Syn, tatíček dobrý se nevrátí tomu i tomu. Ale ti, kteří se vrátí, zřeli. Ale ti, kteří se vrátí, nezapomněli, nezapomněli. – Poslední sten slyší v daleku spících, 10 nezapomněli matek i žen očí žalujících, nezapomenou, vznešená krev. Sevřeným retem, v srdci hanbu, hoře i hněv, přisáhli dětem, zde stanou, naděje vaše i štít, jak za bouře stojí duby, a rukou-li, rukou již nebudou mít, budou vás bránit zuby. Roku 1917.
11

Kniha Hoch s lukem (1924)
Autor Petr Křička