Zklamání.
I.
Snů dávných v šerém zákmitu
se všechno moje hrouží
a teskné noci v tmavém hábitu
se dávná bolest bouří....
Já miloval Tě! V teskných snech
má duše za Tvou spěla,
jíji dlouhým polibkem jsem vdech’
v stín krásného Ti čela....
Tam žila teplem srdcí dvou
a vůní Tvého těla....
Vše náhle zakrylo se tmou
a duše odumřela....
17
II.
Na čele mrak a v duši stíny....
Tak večer usedám a v dlouhá zírám pole.
Kdes v pozadí jsou rozvaliny
a řeka vzpomínek svou píseň zpívá dole...
Jdu za Tebou! V tváři mládí bílé,
ve zpěvu ptáci lásky poletují kolem....
A náhle vlastní na mohyle
zřím v dálku – kde se černé mraky plíží kolem.
Zřím v nekonečno mlhou šedé....
Zvuk těžké, tvrdé melodie v duši splývá....
Vždyť každému se nepovede
ta žití píseň – teskné vášně píseň lživá!
18
Vždyť každému se nepodaří
ty mlhy přilákat a sny své spoutat rázem!
O, jakáÓ, jaká slast – svou žhavou tváří
že mohu přitisknout se aspoň chladnou na zem!
Na čele mrak a v duši stíny....
Tak večer sedávám a v dlouhá zírám pole...
Kdes v pozadí jsou rozvaliny
a řeka vzpomínek svou píseň zpívá dole....
19