Zklamání.

Boleslav L. Černý

Zklamání.
I.
Snů dávných v šerém zákmitu se všechno moje hrouží a teskné noci v tmavém hábitu se dávná bolest bouří.... Já miloval Tě! V teskných snech má duše za Tvou spěla, ji dlouhým polibkem jsem vdech’ v stín krásného Ti čela.... Tam žila teplem srdcí dvou a vůní Tvého těla.... Vše náhle zakrylo se tmou a duše odumřela.... 17
II.
Na čele mrak a v duši stíny.... Tak večer usedám a v dlouhá zírám pole. Kdes v pozadí jsou rozvaliny a řeka vzpomínek svou píseň zpívá dole... Jdu za Tebou! V tváři mládí bílé, ve zpěvu ptáci lásky poletují kolem.... A náhle vlastní na mohyle zřím v dálku – kde se černé mraky plíží kolem. Zřím v nekonečno mlhou šedé.... Zvuk těžké, tvrdé melodie v duši splývá.... Vždyť každému se nepovede ta žití píseň – teskné vášně píseň lživá! 18 Vždyť každému se nepodaří ty mlhy přilákat a sny své spoutat rázem! O, jakáÓ, jaká slast – svou žhavou tváří že mohu přitisknout se aspoň chladnou na zem! Na čele mrak a v duši stíny.... Tak večer sedávám a v dlouhá zírám pole... Kdes v pozadí jsou rozvaliny a řeka vzpomínek svou píseň zpívá dole.... 19