Strach.

Boleslav L. Černý

Strach.
Cos v duši mé jak oheň pálí, a světla kol se setměla, zvuk kročejů se nese z dáli – teď, jak by rety šepotaly! a tichoA ticho zas – jen do čela proud krve tepotem se valí. A duši mou dál oheň pálí, kol jizba víří setmělá – teď parket prask’ – kdos vzdychl v dáli, tma příšerná čís profil halí.... a mizí vše – jen do čela proud krve horečně se valí.... 16