Život.

Boleslav L. Černý

Život.
„Dál nemohu,“ děl smutně život dravý a zvolna na kámen si usedává... Byl znaven – v dlaň mu klesla těžká hlava, snad ztýrán – síly své ač neunaví. Šel stále v stopách mých – jak tyran pravý, na rovu mém teď bezradný se vzdává... „Dál nemohu,“ děl smutně život dravý a zvolna na kámen si usedává... Tak štval! On běh svůj nikdy nezastaví, a dosud zřím, jak za mnou pěstí mává, jak klesá unaven – zas v nový let se dávádává, až na můj hrob kles – v stín hřbitovní trávy... „Dál nemohu,“ děl smutně život dravý... 40