Snění.

Boleslav L. Černý

Snění.
Na okna rám se horká hlava klade, v prach ulic unavený zrak se noří.... Když v prsou bouří ještě srdce mladé, jak rádo všemu novému se koří! Podivný cit se úlisně v hruď krade.... na konci obzoru čís pohled hoří; zrak setká se s ním dlouhou cestou všade, a v chvatu dne nás ve vzpomínkách moří... 31 A duše zvolna hebká vlákna spřádá, prach ulic náhle v koberce se změní, neznámá přichvátá a v roztoužení do ucha šeptne: dítě – mám tě ráda – a pokoj víří náhle kolem v letu, mdlá hlava cítí dotek vlhkých retů. 32