Topoly.

Boleslav L. Černý

Topoly. M. A. Šimáčkovi.
I.
Jdou jako ve snách tiché topoly a kdesi v dálce šedých mračen mizí – Jak někdy blízké je tak náhle cizí, jak někdy srdce divně zabolí.... A zhrdá vším – i o co zápolí, co bylo veliké a čisté, ryzí.... Jdou jako ve snách tiché topoly a kdesi v dálce šedých mračen mizí.... A smutek roste – nic už nebolí, vše zapomnění zhaleno je v řízy, i duše sní – vše v náruč mlha sklízí.... Jen v dálku – stinnou cestou do polí jdou jako ve snách tiché topoly – – 14 II.
Kol hráze topolů se vleče řada a dlouhé stíny ztrácejí se v poli, do duše smutek večerem se vkrádá, to cesta zmučených, jež srdce bolí.... Šli tudy ztýraní – je rvalo žití, a přece hrdá pozvedali čela, šli tudy plačící svůj smutek skrýti a jejich srdce kletbou zkameněla. Šli tudy znavení, šli, stíny pouze, a přece v duši s nekonečným klidem, a vzrostli v topoly v své božské touze: snít samotni a vyhnouti se lidem...! 15
Básně v knize Večerní stíny:
  1. Když se připozdívá....
  2. Rada sobě.
  3. Tajemství.
  4. Blázen.
  5. V noci při práci.
  6. Topoly.
  7. Strach.
  8. Zklamání.
  9. Nepřítel.
  10. Prach.
  11. Půlnoc.
  12. Strach.
  13. Západ.
  14. Minulost.
  15. Přítomnost.
  16. Nálada.
  17. Noc.
  18. Jitro.
  19. Snění.
  20. Nálada.
  21. Dni.
  22. Máky.
  23. Večer života.
  24. Strach.
  25. Život.
  26. Podzim.
  27. Odežeň toho netopýra!
  28. Nálada.
  29. Šedavé mlhy.
  30. Večery snivé...
  31. Tvému srdci.