Strach.

Boleslav L. Černý

Strach.
Po tichu, neslyšen se v moji jizbu vkrad’..vkrad’... Byl večer již – šel zvolna podél stěny a za ním – příští noci teskný chlad a čísi pohled smutně vytřeštěný....! A stíny mrazivé u dvéří zřely, před okny mlhy zhoustly v závoj stmělý. A já byl sám!... On kráčel podél stěny a za ním – pohled smutně vytřeštěný...! 23