Večer života.

Boleslav L. Černý

Když v dávnu je, co radostí se zove, čerň života se zjeví na posledním listu. Tvář zvážní – objeví se rysy nové, a člověk – zjistí v sobě pessimistu! Had láska srdce opustí a chvatem chlad podivný se v šedé chodby nitra krade... Je bezcenné, co kdysi bylo zlatem, a směšně sestárlé, co bylo mladé... A květy, které v duši vykvétaly, své hlavy kloní – večer stíny prodlužuje a smutné chladno polem vane z dáli a šedá mlha z nekonečna pluje... A ruka – v stíny když se duše noří – bezděky mrtvě chladnou zbraní pohrává si... A mozek – filosof – představy tvoří o černi – která za hrobem je asi... Zří tvrdě – (trochu příliš opravdově) stesk, pláč a smích a lásku – všechny komedie, a vidí bezcennost v svém každém slově a diví se – že dosud ještě žije!... Když v dávnu je, co radostí se zove, čerň života se zjeví na posledním listu. Tvář zvážní – objeví se rysy nové a člověk – zjistí v sobě pessimistu!

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

456. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TAK STÁLE MARNĚ PLYNE ŽIVOT... (Zikmund Winter)
  2. Je naše láska román... (Bohdan Kaminský)
  3. JARNÍ MOTIV. (Emanuel Čenkov)
  4. ONĚGINSKÝ KUPLET (Jan Neruda)
  5. IDYLLA ZE SVATEBNÍ CESTY. (Jaroslav Vrchlický)
  6. MANŽELSTVÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  7. Dva sonety listopadové. (Viktor Dyk)
  8. HEREČKA (Jan Opolský)
  9. DNY ZÁŘIJOVÉ (Viktor Dyk)
  10. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)