HEREČKA

Jan Opolský

Je po divadle. V šeře se dovírají dveře za vlnou publika a hovor, smích a vřava se tlumenější stává, až zcela zaniká. Jak na ráz věci svadly. Prach, zvířen nad sedadly, se zlatí v prostoře, jdu ke dnu svojí duše zřím na ten život suše, bez lásky, bez hoře. Je dohráno. Jsem němá, mé líce výraz nemá a oko nezáří, dnes už jen hrda budu na horký zážeh studu pod šminkou na tváři. Neb co kdy bylo v roli, nechť byla jakoukoli, jest výmysl a klam. Dnes živé slovo studí, neb místo srdce v hrudi jen těžký kámen mám.

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

8. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SEN ČI ŽIVOT. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  2. XII. PO SMRTI (Josef Svatopluk Machar)
  3. NA PRKNECH ŽIVOTA (Petr Fingal)
  4. HRA MRTVÝCH (Antonín Sova)
  5. TAK STÁLE MARNĚ PLYNE ŽIVOT... (Zikmund Winter)
  6. Kulisy. (Antonín Klášterský)
  7. Fragment. (Antonín Sova)
  8. LETNÍ VEČER. (Ladislav Linhart)
  9. Kean. (Jaroslav Vrchlický)
  10. HOŘKÁ EPIŠTOLA. (Emanuel z Čenkova)