HEREČKA

Jan Opolský

HEREČKA
Je po divadle. V šeře se dovírají dveře za vlnou publika a hovor, smích a vřava se tlumenější stává, až zcela zaniká. Jak na ráz věci svadly. Prach, zvířen nad sedadly, se zlatí v prostoře, jdu ke dnu svojí duše zřím na ten život suše, bez lásky, bez hoře. Je dohráno. Jsem němá, mé líce výraz nemá a oko nezáří, dnes už jen hrda budu na horký zážeh studu pod šminkou na tváři. Neb co kdy bylo v roli, nechť byla jakoukoli, jest výmysl a klam. Dnes živé slovo studí, neb místo srdce v hrudi jen těžký kámen mám. 48