SONET

Vladimír Frída

Stín jakýs mih se kolem mne a mizel v dáli, tak tiše šel, jak děcka první snění, jak smrt, jež v konec shladí vše, co v duši pálí, trud zaplaší a vnese zapomnění. Dny dávných radostí se z oka jemu smály, byl anděl to? – já slyšel křídel chvění – či žena, které na rtech duhy vášní vzplály, a které pustý život v eden mění? Sám nevím, zřím jen, kterak přelud stále mizí, a cítím, že to byl kdos blízký, čistý, ryzí, že květem byl na života pni holém. Já volal jej, on pouze rukou v pozdrav kynul, já poznal jej, když s mlhou večera teď slynul; to mládí mé šlo naposledy kolem.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

306. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  2. V PROBUZENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. None (Emanuel Miřiovský)
  4. Národní píseň. (Karel Babánek)
  5. Naladění. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Z rumů. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  7. Doloroso. (Emanuel z Čenkova)
  8. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Stesk duše. (František Švejda)
  10. MNĚ ZDÁLO SE... (Ruda Mařík)